Alva Hajn

o autorovi


 

 


Foto: Jan Adamec, 1985

Alva Hajn, jeden z nejvýznamnějších pardubických umělců, žil pouhých padesát tři let a zemřel před dlouhými šestadvaceti lety. Přesto jeho dílo, zaujetí pro malbu i nesporné charisma je dodnes připomínáno s obdivem a úctou.
Alva Hajn se narodil 3. července 1938 v Chrčicích u Kolína v rodině hospodáře a vesnické učitelky. V padesátých letech studoval na Výtvarné škole v Praze, o pár let později absolvoval zkoušky na AVU, tam se ale nedostal. Po vojenské službě a krátkém působení v roli učitele v Poděbradech se v roce 1961 přestěhoval do Pardubic. Celá šedesátá léta intenzivně tvoří, poprvé vystavuje s pardubickými výtvarníky, pracuje v propagačních odděleních Výstavnictví a národního podniku Kniha, s přáteli realizuje výstavy Toyen v Pardubicích.

První výstavu mu uspořádal sběratel Rybička v pardubickém knihkupectví v roce 1967. Alva pak celý život vystavuje sporadicky a hlavně v neoficiálních výstavních prostorách. Do svého ateliéru nebo na statek k rodičům zve přátele a těm pak představuje svoji novou tvorbu.
Tak jako jeho souputníci si uvědomoval, že jeho „pravá“ tvorba je v poměrech reálného socialismu nevystavitelná. Od roku 1968 byl sice členem Svazu umělců, ale to mu především zajistilo příjem zakázek od přátel architektů. Slušný finanční příjem mu dovoloval pracovat „na svém“ či cestovat se spolkem umělců na zájezdy do zahraničí. První z cest byla Itálie, ze které se v pardubické lidové slovesnosti připomíná setkání Alvy s papežem, kdy český umělec neplánovaně lvím skokem přiskočil ke svatému otci a políbil mu prsten na ruce.

Alvův život byl rozdělen mezi ateliér a hospodu. Miloval setkání s přáteli, diskuzi o umění, a přestože byl spíš introvert, jeho obrovský rozhled z něho dělal oblíbeného vypravěče a diskutéra. Jeho jasný postoj k věcem, jeho nepřehlédnutelné charisma, nezaujaly jenom přátele z „pardubického pohradí“, ale jak vzpomíná jeden z nich, byl Alva i pro něžné pohlaví velmi přitažlivý.

Od konce sedmdesátých let už Alva maluje v Pardubicích i v Chrčicích, vystavuje pouze u rodičů na statku, realizuje betonové vlysy v moderní výstavbě, opět cestuje, tentokrát do Gruzie, Egypta, Finska a Španělska.




Alva s maminkou. Foto: Jan Adamec, 1985


Jediná Alvova výstava v osmdesátých letech se uskutečnila v České Třebové společně s přáteli Janem Procházkou, Jiřím Lacinou a Bedřichem Novotným. Pátý člen neformální pardubické umělecké skupiny „Starý psi“, František Kyncl, už v té době několik let tvoří ve svobodném prostředí Spolkové republiky Německo.

Koncem osmdesátých let, během pěti měsíců mu umírá otec i matka a Alva se tak vrací natrvalo do Polních Chrčic. Jeho „život naplno“ ohraničuje v roce 1989 první infarkt, Alva omezuje práci s velkým formáty.  V roce 1990 ještě vystavuje v Kolíně a připravuje se na svojí první výstavu v pražské galerii Vincence Kramáře. 3. srpna 1991, pět dnů před zahájením výstavy, umírá v Polních Chrčicích. Je pohřben v rodinné hrobce v Ohařích.

Z rozsáhlého malířského a sochařské díla představuje Galerie ART výběr třicetičtyř kreseb Alvy Hajna. Tak, jako u mnohých umělců, jsou kresby základem jeho tvorby. Technika kresby zcela vyhovuje malířovu svobodnému naturelu a ve svých nejlepších pracích se pohybuje ve stejném světě jako třeba Adriena Šimotová či Antoni Tápies. Barokní rozevlátost většiny svých obrazů v kresbách minimalizuje a otevírá si cestu ze zkoumání svých budoucí realizací. Škoda, že nadějné hledání přerušil tak brzy.

                                                                              Luboš Jelínek


Foto: Bohdan Holomíček, 80. léta


 

Foto: Jan Adamec, 1985

 





 

home