Tomáš Honz

Mýta ze starého světa

O autorovi

 

 

 

Osmadvacetiletý Tomáš Honz vystavuje v Chrudimi již podruhé. Absolvent pražské Akademie, žák profesora Rittsteina, představuje soubor obrazů imaginárních krajin i když inspirovaných konkrétními místy, který doplnil menšími skicami a obrazy. Vytvořil je při cestách po celém světě i během několikadenního pobytu v Chrudimi, těsně předcházejícímu jeho chrudimské výstavě.

Tomáš Honz patří mezi několik málo současných mladých českých malířů, kteří se vrací ke krajinomalbě. Jeho práce se vyznačují sebejistou malířskou technikou, symbolistní atmosférou a duchovním napětím, tak příznačným pro malířovy předchůdce z přelomu minulého století. Aniž by své slavné kolegy citoval, pozorný divák si všimne obdivu k Sargentově technice, Sorollově práci se světlem, možná vycítí i tajemné postavy v temných lesích, které vzrušovaly Panušku či ho uchvátí magické barevné oblohy, které lze nalézt v raných Kavánových pracích. Již názvem výstavy se malíř přihlašuje k romantismu, který se vždy inspiroval mytickou literaturou a bájemi a umělci na svých obrazech často používali symboly či metafory. Až potud je inspirace téměř shodná. Co Tomáše Honze odlišuje od dekadentního symbolismu, je pocit víry. Víry v krásu, hodnoty a smysl života. Víry ještě nedefinované, plné náznaků, ale o to pevnější.

Zdroje pro autorův malířský styl lze jistě najít v jeho životě i způsobu myšlení. Často meditující umělec, inspirovaný svými pobyty na Dálném východě, neváhá vyrážet na hodinové plenéry do krajiny, ignorujíc nepřízeň počasí, ba naopak inspirující se deštěm či padajícím sněhem. V úžas přivedl během svého malířského pobytu v Chrudimi galeristu, který projevil starost o vhodnost jeho bot na brodění řekou a lezení po skalách. Malíř nevinně odpověděl, že stejně půjde bos.

Příroda je pro Tomáše Honze nekonečným zdrojem inspirace a jako jeden z mála beze zbytku naplňuje slavnou Baudelairovu větu o přírodě, která je chrámem, v němž živé pilíře občas zahovoří nejasnou řečí, a člověk tu prochází lesy symbolů. Jeho obrazy jsou prodchnuty vírou, aniž by v nich byla primárně zastoupena, působí mysticky a tajemně a přesto je v nich kázeň, řád a zákon. Možná proto se smyslu sdělení v malířství dotýká víc, než mnozí jeho současní kolegové.

Pro Tomáše Honze je svoboda nejvyšší hodnotou. Stejně, jak je svobodný svým životem, svobodně se pohybuje ve světě malby. Přestože je napohled pokračovatelem konzervativní malířské tradice a konzervativně také pracuje v plenéru - s pár štětci mezi prsty a tubami barev pohozenými v trávě, paradoxně využívá i nejnovější techniky digitálního světa filmového průmyslu, pro který mimochodem občas stále pracuje.

V dějinách umění lze snadno objevit, že symbolistní, mystická témata vytvořili malíři především ve svých raných pracích. Většina z nich později našla svoji polohu v jiných stylech, ale temný, romantický základ často zůstal. Je krásné sledovat malíře, jeho zkoumání okolního světa a vědět, že jste možná na počátku vzniku velkého díla. Takže jsem moc zvědavý, kam se svými obrazy dojde Tomáš Honz v příštích letech …

                                                                            Luboš Jelínek

 

 

Fotografie: Radek Kalhous, www.kalhous.com

 

 





 

home