Jan Svoboda – Tiskové informace
Malíř a sochař Jan Svoboda se narodil 7. června 1957 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval stavební fakultu VUT Brno. Neabsolvoval žádnou výtvarnou školu.
První samostatné výstavní prezentace v osmdesátých letech naznačily orientaci Svobodovy tvorby, vznikající bez návaznosti na současné aktuální trendy. Typickým rysem Svobodova výtvarného projevu je abstrahování postav a předmětů do prostých symbolů a znaků, vytvářených zdánlivě dětským rukopisem a humornou zkratkou. Tlumená barevnost potom umocňuje meditativní dojem z díla.
Jan Svoboda uspořádal od roku 1983 přes sedmdesát výstav. Do devadesátých let minulého století žil v divadelní brněnské komunitě. Mimochodem, zde se seznámil s mimem Bolkem Polívkou, který patří k nadšeným sběratelům jeho obrazů (má jich 22 !). Pro divadlo Sedm a půl připravil původní scénografii. Pro nakladatelství Argo ilustroval knihu "Když ještě chodil Iktómi po zemi". Jan Svoboda se zabývá vedle malby i dřevenými sochami a originálním nábytkem.
Ke svému jménu Jan Svoboda rád používá "predikát" malíř z Radňovic. Zde na rodinném statku uprostřed Vysočiny žije se svou rodinou a maluje obrazy spojující jemný humor, horalskou zadumanost a intelektuální zkušenost vzdělaného člověka dobrovolně žijícího na venkově.
Reprodukce děl
v tiskovém rozlišení
Jan Svoboda – Dva koňové
olej, 50 x 70 cm, 2003
Jan Svoboda – Ozdobená duha
olej, 50 x 70 cm, 2003
Fotografie umělce
v tiskovém rozlišení
Jan Svoboda – portrét
a
Výběr výstav:
1983 Studio Horizont Brno
1985 Galerie Mladých Brno
1989 Galerie Studánka Brno
1990 Music Forum Klagenfurt, Austria
1992 Galerie Stará radnice Brno
1994 M&K Galerie Jihlava
1994 Czech centre Wien, Austria
1995 Dům umění Znojmo
1995 Althof Retz, Austria
1996 Music forum Klagenfurt, Austria
1997 Malovaný dům Třebíč
1997 Galerie z ruky Křížovice
1998 M&K galerie Jihlava
1999 Galerie Rondo Hradec Králové
1999 Galerie Atelier Olomouc
1999 Muzeum Prostějovska
2000 Digitální galerie Brno
2001 Galerie Skácelík Olomouc
2002 Divadlo Bez Zábradlí Praha
2003 Dům U Synků Hustopeče
2003 Centrála VZP Praha
2003 Galerie Art, Světlana & Luboš Jelínkovi, Chrudim
LIST JANU SVOBODOVI
Vidím, jak kreslí.
Žádná škola v zátylku. Kreslí a kreslí.
Kapsa pak splasklá. I vyřezává betlémy.
V hlavě přístavy, kotví v nich papírové čepice.
Na Vánoce jednou vyřezal betlémů sto dvacet.
A vyřezává od těch dob i nábytek. A kreslí.
Byly i klauniády, Ikska – kdo dnes zná všechny nitě…
V duši, jež vzdala odříkání textů.
Kreslí a fascinuje bílobílá Antarktida,
mezi svítáním a jasným dnem vstupuje do hry kůň.
Slyším tříkrálové popěvky chlapců, vidím noc.
O kousíček dál na silnici vírné dění.
Duše pro sebe ukrajuje blahá vidění: na lemu lesa …
Do hry vstupují šipky, šipky rukou, nohou, šipky stromů,
Šlitr mohl by k nim brnkat na klavír, Suchý by zpíval,
Horníček překapával vinný ocet průpovídek.
Na soukromém Tahiti ptá se malíř: Odkud? A co? A kam?
Kresbičky rukou, koňů, kresbičky naveskrze,
taktéž někdy i hvězdičky: Co? A kam? A odkud?
Chronologii popletl jsem. Není důležitá.
Svod jedné barvy, sráz pokušení: ať neplápolá okrasa …
Pan Humor za rohem nečíhá, on jest.
A hude na hoboj a hude na varyto …
Tak se to děje v kalendářích,
ne celoročních, ale na tu či onu dobu:
podzimní vzlétá přímo bujaře.
"Zelená modrá pro blázny dobrá" se vměšuje
s pramalým ostychem: spirálně kotví přece bárky všecky !
Jediný vykřičník snad stvrdil tento list,
jenž přesouvá se na dva.
S notovým záznamem vstupuje anděl; aby se bál.
Leč nedaří se. On se veselí.
Čajníky řadí na kuchyňský stůl a hude
na hluboké cello. Sem tam i pták snad přeletí.
Slyším jej, nevidím. Cítím však vůni stájí,
jakož i vřes, jejž nevidím. Svatořečení tudíž
se koná nekoná, jen koně tudy proskakují.
V souboji několika málo barev
koná se okr a koná se žlutá. Na fialovou času dost.
Jakož i na výhost, nerad bych zapomněl:
Paul Klee se tiše raduje
z roku 1913 posílaje pozdrav
do Radňovic na podzim 2003:
