"Grafika – 1906 – 1967"
Galerie ART Chrudim
Resslovo náměstí 135
537 01 Chrudim
tel: 469 622 436
mobil: 603 263 136
Výstava potrvá od:
3. března – 30. dubna
pondělí – pátek 14 - 17.30
sobota 9 - 11.30
Jan Zrzavý – jeden z nejoriginálnějších českých umělců, jehož umělecký styl se těžko hledá i v kontextu evropského umění. Přestože hledal inspiraci u Leonarda da Vinci, stal se spoluzakladatelem českého moderního umění.
Za celý život vytvořil pouhých 52 grafických listů, dnes je většina z nich raritou. 32 z nich si můžete prohlédnout na výstavě v naší galerii.
Součástí výstavy je obrazový soupis vystavených prací a filmová projekce dokumentu Jan Zrzavý – Zamyšlení z roku 1975.
Jan Zrzavý – portrét, 1907 
Jan Zrzavý – portrét, 1910
Jan Zrzavý – portrét, 60. léta
Jan Zrzavý se narodil 5. listopadu 1890 v okrouhlické základní škole v rodině řídícího učitele Jana "Hanuše" Zrzavého.
V Okrouhlici také chodil do školy a seznamoval se s uměním skrze pohádky, loutková představení, barvotiskové reprodukce slavných maleb či staré kalendáře s Alšovými ilustracemi. Již od mala hodně kreslil a jeho snem bylo stát se malířem.
Jan studoval na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, poté na reálce v Kutné Hoře a nakonec dokončil měšťanskou školu v Přibyslavi a Havlíčkově Brodě. Roku 1905 vážně onemocněl a stonal až do prázdnin. Koncem prázdnin otec Jana odvezl do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu ke zkouškám. Nebyl přijat, ale bylo mu doporučeno přípravné studium na soukromé malířské škole. Začal v soukromé škole Karla Reisnera, po několika měsících přešel k Františku Županskému. Školení Jan Zrzavý dokončil u Františka Ženíška mladšího. Velmi na něj působilo veškeré dění v Praze, možnost setkání s herectvím, s hudbou v Národním divadle. Zrzavý dokonce uvažoval o herecké dráze, měl i literární ambice, později psal i básně. Konfrontoval si své zkušenosti a názory četbou Volných směrů, poznával možnosti moderní malby, chodil na výstavy současníků do Mánesa.
Na podzim 1907 vstupuje Jan Zrzavý na Umělecko-průmyslovou školu v Praze do oddělení profesora Emanuela Dítěte. Po výstavě francouzských impresionistů jako Daumier, Montecelli, Manet, Renoir, Degas, Pissaro, Sisley, Cézanne, Gauguin, Van Gogh či Manza si uvědomil a intenzívně zažil novou povahu výtvarných prostředků a napsal a poslal několik obrázků na ukázku do Paříže výtvarnému kritikovi Camillu Mauclairovi. Když dostal povzbuzující odpověď, rozjel se za ním do Paříže. Nesetkali se, ale uviděl díla Leonarda da Vinciho, zejména Monu Lisu. Po tomto dobrodružném výletu v polovině listopadu 1907 nakreslil pastel Údolí smutku.
Po dvouletém studiu na Uměleckoprůmyslové škole byl na konci školního roku vyloučen. V příštích letech se čtyřikrát neúspěšně pokouší o přijetí na Akademii v Praze. A tak téměř rok alespoň studoval mistry italského quattrocenta.
Někdy mezi roky 1906 až 1909 udělal Jan Zrzavý také své první grafiky. Jak sám vzpomíná: "Chodil jsem tenkrát k Josefu Váchalovi, byl z mých nejvzácnějších přátel. Pořád něco v ateliéru na Vinohradech řezal, byl hrozně pilný. Já jsem se také u něho pokoušel o dřevoryt." Do tohoto období je možné zařadit i jeho zřejmě první známou grafiku – dřevoryt "Dívka".
Zrzavý společně s Josefem Váchalem, Janem Konůpkem a Františkem Koblihou v roce 1910 založili volné umělecké sdružení Sursum (Vzhůru). Byli hodnoceni jako pozdní symbolisté. Sursum na podzim vystavuje v Brně, ale Zrzavého obrazy se cestou ztratily.
V roce 1911 na nátlak rodičů přizpůsobit se konvencím vstupuje do obchodní školy v Praze. Téhož roku se setkává s Bohumilem Kubištou. S ním vede rozhovory o konstrukci obrazu, užití a smyslu barvy, o důslednosti v logice formy, o elementárním zjednodušení a geometrizaci forem až k prahu kubismu.
Vliv tvůrčího prostředí skupiny Sursum a podnětné setkání s Bohumilem Kubištou je možné pozorovat na dřevorytu "Kázání květinám", který by vytvořen v roce 1913. Tento grafický list zařadil Zrzavého do dějin naší moderní grafiky.
Roku 1912 po neshodách s otcem definitivně odchází z domova do Prahy. Na podzim vystavuje Sursum v Obecním domě, ale po této výstavě se skupina začíná rozpadat. Zrzavého obraz Spící hoch byl v Kubištově recenzi prohlášen za nejlepší práci výstavy. Pro tento obraz a na doporučení B. Kubišty je Zrzavý přijat za člena Mánesa, kde vystavoval až do roku 1917.
Zrzavý se sblížil s Josefem Čapkem a jeho prostřednictvím s V. Špálou, V. Hofmanem, později O. Marvánkem a R. Kremličkou, setkávají se v kavárně Obecního domu a začínají formovat novou skupinu, která roku 1918 vystoupí jako Tvrdošíjní.
V roce 1918 onemocněl tyfem. Ve Weinerově síni v Praze vystavuje s Tvrdošíjnými. Na podzim Bohumil Kubišta umírá na španělskou chřipku.
V roce 1920 cestuje po Německu. V berlínské galerii Der Sturm má samostatnou výstavu. Pro berlínské nakladatelství Kiepenhauer kreslí na litografický kámen, ilustrace ke knize Klára d'Ellébeuse Francise Jammese. Kniha však pro neutěšené finanční poměry nevyšla. Štorch-Marien vydává v edici Aventinum Jeníkovy pohádky.
V roce 1923 vstoupil Jan Zrzavý do Umělecké besedy a účastnil se jejich členských výstav. V Topičově salónu měl svojí druhou samostatnou výstavu. Poprvé cestoval do Itálie a také začal pravidelně navštěvovat Francii.
V Aventinu vychází s jeho kresbou na obálce a nakladatelskou značkou Modrý kolibřík O. Štorcha-Mariena a 4. svazek Musaionu věnovaný Janu Zrzavému (od Karla Teigeho).
Roku 1924 si Zrzavý pronajal v Paříži samostatný ateliér. Kreslil ilustrace pro Máchův Máj, k vánocům jej Aventinum vydalo v grafické úpravě V.H.Brunera.
Jeho první pobyt v Bretani je datován do roku 1925. Zde se Zrzavý věnuje krajině. Inspirace vznikaly za pobytů nejen v Bretani, ale i v severní Itálii, zvláště v Benátkách. Na podzim vychází v Aventinu Klára d'Ellébeuse od Francise Jammese, čili Historie dívky ze zašlých dob, kde byly použity litografie J. Zrzavého, původně určené pro berlínské vydání této knihy.
Zrzavý tvoří kresby a frontispisy k mnoha dílům českých autorů. V listopadu 1927 zahajuje činnost Aventinské mansardy Výstava nových kreseb Jana Zrzavého (ilustrace ke Kytici, Poslední večeře, řada portrétů Bretaňské krajiny, Mateřství). Na vánoce vychází Kytice z pověstí národních K.J. Erbena s třinácti Zrzavého ilustracemi.
V roce 1928 navštívil opět Itálii a v Aventinské mansardě se konala Výstava nových obrazů Jana Zrzavého.
V roce 1930 žije v Paříži. Pravidelně vystavuje v Alšově síni Umělecké besedy.
Roku 1934 se Zrzavý seznamuje v Paříži s Giorgiem de Chiricem, ten našel vnitřní symbiózu mezi svým a Zrzavého dílem. Jan také namaloval svůj první pražský motiv – Loretánské náměstí. V roce 1937 cestoval po Anglii.
Po hlubokém rozhořčení z mnichovské dohody přestal jezdit do Francie a věnoval se malbě krajiny svého dětství, Vysočině.
K padesátým narozeninám v roce 1940 uspořádala Umělecká beseda v Obecním době Soubornou výstavu malířského díla Jana Zrzavého z let 1905-1940. V odezvě na tuto výstavu byla vydána monografie Dílo Jana Zrzavého 1906-1940.
Začátkem roku 1942 si pronajal Zrzavý byt Vodňanech. Vznikly první kresby inspirované Zeyerovou knihou Troje paměti Víta Choráze. Také vystoupil z Umělecké besedy a v následujících letech již zůstává mimo spolky. Nesměl veřejně vystavovat, protože nacistické úřady označily jeho tvorbu za "zvrhlé umění". Výprava opery Viola Bedřicha Smetany vyvolala pohoršení u okupačního úřadu a hrozilo mu pracovní nasazení.
Po válce pobývá dva měsíce v Paříži a Bretani, jinak žije převážně v ústraní. Roku 1947 byl jmenován profesorem malby a kompozice na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde působil do roku 1950. Oficiální doktrína socialistického realismu ho vyloučila z příštích výstav, jeho dílo bylo pokládáno za nerealistické a formalistické.
Roku 1956 se Jan Zrzavý vrací zpět do Okrouhlice. Rok poté s velkým úspěchem vystavuje obrazy a kresby v Galerii Čs. spisovatel.
Píše se rok 1959 a Jan Zrzavý bydlí na Malé Straně na Nových zámeckých schodech.
V šedesátých letech pobýval Jan Zrzavý mezi Prahou a Okrouhlicí, kde si zařídil byt a ateliér. Divadlo Na zábradlí k jeho 70. narozeninám uspořádalo výstavu ukázek z jeho díla, ta se reprízovala v českých krajských městech. Při pětitýdenním pobytu v Benátkách měl vleklé zdravotní potíže a proto se nemohl plně věnovat práci.
V roce 1963 v pražském Mánesu uspořádala Národní galerie v Praze výstavu Celoživotní dílo (1907-1962) Jana Zrzavého k uplynulým 70. narozeninám, kterou navštívilo velké množství nadšených obdivovatelů výtvarného umění. Poté opět Jan Zrzavý pobýval v Benátkách.
Roku 1965 byl jmenován národním umělcem. Vyšla monografie Jan Zrzavý od Františka Dvořáka. Zrzavý připravoval ilustrace pro Hamleta W. Shakespeara.
Mezi lety 1967 a 1969 dvakrát vycestoval do Řecka, kde obdivoval tamní krajinu s chrámy a archaické sochařství.
V roce 1970 se ve Špálově galerii v Praze koná výstava obrazů a kreseb z let 1968-1970, text pro katalog napsal Jaroslav Seifert.V galerii Hollar v Praze byla otevřena výstava Ilustrace Jana Zrzavého.
Podle starších rozhlasových rozhovorů a přednášek vychází v roce 1971 autobiografická kniha Jan Zrzavý vzpomíná na dětství,domov a mladá léta. Roku 1972 opět cestoval do Řecka a v galerii Zappeion vystavoval.
K jeho osmdesátým pátým narozeninám uvedla Národní galerie výstavu děl z jejích sbírek. O rok později (1976) vyšel Soupis grafické tvorby Jana Zrzavého (Spolek českých bibliofilů).
XVIII. ročník výtvarného Hlinecka konaný roku 1977 je věnován Janu Zrzavému- Krajiny skutečnosti a snů. Je to výstava, které se malíř naposled osobně účastní.
12. října 1977 v Praze Jan Zrzavý umírá. Je pohřben na hřbitově v Krucemburku.
