K výstavě je vydán katalog Joan Miró – Grafika 1939 – 1984 (96 stran, 62 barevných ilustrací, vázaná).
Pokud máte zájem, kontaktujte nás na telefonu 603 263 136 …
Životopis v datech
1893
20. dubna se v Barceloně narodil Joan Miró Ferra. Jeho otec byl zlatník a hodinář, matka, dcera truhláře, pocházela z Palmy na Mallorce. 1897 se narodila Joanova jediná sestra Dolores.
1900
začíná chodit do školy a navštěvovat první kursy kreslení. Od této doby tráví každé prázdniny v Tarragoně (babička z otcovy strany) a na Mallorce (babička z matčiny strany), kde vznikají jeho první skicy krajiny.
1907
na přání otce navštěvuje obchodní školu v Barceloně, současně však vstupuje na Akademii krásných umění La Escuela de la Lonja. Jeho učitely byli též krajinář Modesto Urgell Inglada a profesor dekorativního umění José Pasco Merisa.
1910-11
pracuje jako účetní v obchodní firmě v Barceloně. Nemoc a nervové zhroucení přesvědčí otce, že koupí usedlost v Montroig, kde se Joan zotavuje a definitivně rozhoduje věnovat se pouze malování.
1912
vstupuje na Akademii Franciska Galiho v Barceloně, kde se seznamuje s pojetím francouzského umění; básnictví a malířství se pro něj stávají jednou neoddělitelnou veličinou.
1913
začíná navštěvovat též kursy ve sdružení Sant Lluch, kde se mj. potkává i s Gaudím, seznámí se s keramikem Artigasem, dohromady Ricartem má svůj první ateliér.
1916
se potkává s obchodníkem s uměním Josepem Dalmauem.
1917
Dalmau představuje Miróa Picabiovi, zakladatele dadaistické revue "391". Během poslední části vojenské služby čte Miró Appolinairovu poezii.
1918
první samostatná výstava v Dalmauově galerii (64 obrazů a kreseb). V té době je ještě silně ovlivněn fauvismem a kubismem. I když nesdílí přesně stejnou techniku analýzy jako Picasso a Braque, používá geometrické tvary k podpoření dojmu. Výstava však není úspěšná, většina návštěvníků není schopna pochopit a rozeznat jeho nevšední talent. Apatie lidí v Barceloně ho plně přesvědčila opustit domov.
1919
odjíždí do Paříže. Seznamuje se s Picassem, který ho uvede mezi pařížské umělce.
1920
tráví zimu v Paříži, kde se setkává s dadaisty: Reverdym, Tzarou a Maxem Jacobem. Účastní se Dada festivalu v Salle Gaveau.
1921
druhá cesta do Paříže. Od katalánského sochaře Pabla Gargalla si pronajímá studio v Bometově ulici č. 45, kde sousedí s André Massonem.
Dalmau mu organizuje jeho první samostatnou výstavu v Paříži v galerii La Licorne, kterou uvádí Maurice Raynal. Neúspěch.
Začíná malovat Farmu, kterou dokončí za rok.
1922
spolu s Massonem, Leirisem, Limbourem a Artaudem se stane členem skupiny Rue Blomet (Ulice Blomet).
1923
seznamuje se s Ernestem Hemingwayem, Jacquem Prevertem a Henry Millerem. Dochází ke zlomu v jeho chudobě – jeho díla se stávají slavnější.
1924
setkává se s Andre Bretonem, Paulem Eluardem a Louisem Aragonem, kteří právě v té době přinášejí vznik surrealismu. Přesvědčují Miróa, že po utrpení a krutostech války je třeba objevit nové metody umění a způsobu života. Myšlenky surrealismu se ve svém umění chápe s nadšením a nechává se vést svou představivostí. Maluje Harlekýnův karneval.
1925
samostatná výstava v galerii Pierre v Bonapartově ulici; zaznamenává velký úspěch u veřejnosti a u odborné kritiky. V téže galerii se v listopadu zúčastňuje výstavy surrealistů "La Peinture Surréaliste".
1926
s Maxem Ernstem pracuje na návrhu scény pro ruský balet Romeo a Julie. Je za to Bretonem odsouzen.
V Montroig umírá jeho otec.
V Brooklynu v New Yorku vystavuje dvě díla na výstavě "Exhibition of International Modern Art".
1927
se stěhuje na Montmartre, bydlí nedaleko Maxe Ernsta, Jeana Arpa, Pierra Bonnarda a dalších.
1928
cestuje do Holandska a Belgie, po návratu maluje Holandské interiéry. V Paříži se setkává s Alexandrem Calderem.
1929
v říjnu se v Palmě de Mallorca žení s Pilar Junoscou.
1930
několik výstav v Paříži včetně "La peinture au défi" v galerii Goemans.
Narození jediné dcery – Dolores v Barceloně.
První samostatná výstava v New Yorku ve Valentine Gallery. Vystavuje spolu s Massonem, Ernstem, Man Rayem u příležitosti premiéry filmu Luise Buňuela "L´Age d´Or" (Zlatý věk) v Paříži.
První litografie pro Tzarovu knihu "L´arbre des voyageurs".
Seznamuje se s galeristou Pierrem Mattisem.
1932
stěhuje se do domu, kde prožil dětství, žije a pracuje v horním patře. Zde vznikají jeho návrhy pro ruský balet "Jeux d´enfants" (Dětské hry) s Bizetovou hudbou inscenovaný v Monte Carlu.
1933
setkává se s Kandinskym.
Vznikají kresby a obrazy s kolážemi.
1935
vytváří množství kvašů a akvarelů, které vystavuje na surrealistické výstavě v Ténériffe.
1936
po vypuknutí občanské války ve Španělsku odchází do Londýna a Paříže, v prosinci ho následuje jeho rodina. Vrací se až po čtyřech letech.
První Miróova monografie, vydává ji Shuzo Takiguchi (v Japonsku).
1937
vzniká nástěnná malba "Žnec" pro pavilón republikánského Španělska na Světové výstavě v Paříži.
1938
tráví léto ve Varengeville-sur-Mer v Normadii v domě půjčeném od architekta Paula Nelsona.
1940
zahajuje práci na cyklu kvašů s názvem Konstelace.
V květnu se vrací do Španělska a usadí se v Palmě na Mallorce.
1941
dokončuje Konstelace v Palmě a v Montroigu.
Instaluje retrospektivní výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku, kterou organizuje James Johnson Sweeney a současně vydává Miróovu monografii.
1944
umírá Miróova matka.
Spolu s Llorensem Artigasem vytváří své první keramické a bronzové plastiky.
1945
výstava Konstelací a keramiky v galerii Pierre Matisse v New Yorku.
1947
freska pro restauraci Cincinnati Terrace Hilton Hotel v USA. Lepty pro Tzarovu knihu "Protihlava".
Setkává se s C. Greenbergem a J. Polockem.
Thomas Bouchard filmuje jeho malování.
1948
návrat do Paříže, účast na surrealistické výstavě v galerii Maeght. Řada rytin a litografií k Tzarově knize "Samomluva".
1950
nástěnná malba pro Harvardskou univerzitu.
1952
navštěvuje Paříž a výstavu Jacksona Polocka.
Retrospektivní výstava v Kunsthalle v Basileji.
1953
výstava v Bernu, v galerii Maeght a v galerii Pierra Mattise.
1954
spolu s Artigasem začíná práci na velkých sériích keramických plastik, které 1956 vystavuje v galerii Maeght a v galerii Pierra Mattise.
Na Biennale v Benátkách obdržel Velkou mezinárodní cenu za grafické dílo.
1956
výstavy v galerii Maeght, Pierre Mattise a retrospektivní výstava v Bruselu, Amsterodamu a Basileji.
Stěhuje se z Barcelony do nové vily v Palmě, postaveného J.L.Sertem.
Začíná práci na keramické stěně pro budovu UNESCO v Paříži.
1957
spolu s Artigasem navštíví jeskyni Altamira, kde hledá inspiraci pro stěnu UNESCO. Vzniká "Zeď luny" a "Zeď slunce".
Zahajuje spolupráci s Jacquesem Dupinem na hlavní monografii.
1958
retrospektivní výstava v Muzeu moderního umění v New Yorku, které poté putuje do Los Angeles.
Získává Guggenheimovu velkou cenu za "Zeď luny" a "Zeď slunce" pro UNESCO.
1960
spolu s Artigasem pracuje na keramické stěně pro Harvardskou Univerzitu, která je před instalací (1961) vystavována v Barceloně, Paříži a New Yorku.
1962
velká retrospektivní výstava v Galerii moderního umění v Paříži.
1964
založena Nadace Maeght, pro jejíž budovu v Saint-Paul-de-Vence vytvořil řadu monumentálních keramických plastik.
Velká retrospektivní výstava v Tate Gallery v Londýně a v Barceloně.
U příležitosti barcelonské výstavy vydává jedenáct litografií s názvem "Barcelona 1964".
1966
výstavy v Japonsku – Národní muzeum moderního umění Tokyo, Kyoto.
První monumentální bronzové plastiky.
1968
Čestný titul Harvardské Univerzity. Pátá – poslední cesta do USA.
Spolu s Fondation Maeght vydává litografickou bibliofilii "Miró-Retrospektive".
1970
spolu s Artigasem vytváří velkou keramickou stěnu pro letištní halu v Barceloně.
Tři monumentální keramické stěny a vodní zahrady pro skleněný pavilon na Světovém veletrhu v Osace.
1972
dokončuje soubor 12 litografií se souhrnným názvem Lithographe I.
1975
neoficiální otevření Miróovy nadace – Centre d´Estudis d´Art Contemporani, Barcelona.
Vydává oceňovaný cyklus Lithographe II, který reprezentuje Miróovu grafickou tvorbu sedmdesátých let.
1976
oficiální založení Nadace Joana Miróa.
Keramická stěna pro IBM Laboratories v Barceloně.
1978
retrospektivní výstava grafiky v Madridu.
Dvě výstavy kreseb a soch v Paříži.
Monumentální socha pro La Défence v Paříži.
1980
řada výstav ve Spojených státech (St. Louis, Chicago, Washington, New York), v Mexico City, Caracasu a Madridu.
1981
odhalení monumentální sochy Miss Chicago v Chicagu a dvou monumentálních soch v Palmě de Mallorca.
1982
odhalení sochy Personnage et Oiseaux v Houstonu a monumentální sochy "Dona i Ocell" (Žena a pták) v barcelonském parku.
Retrospektivní výstava, Fundació Joan Miró v Barceloně.
1983
odhalení monumentální sochy na nádvoří vládní budovy v Barceloně.
Joan Miró 25. prosince umírá v Palmě de Mallorca. Je pochován v rodinné hrobce na Montjuicu v Barceloně.
1992
Miróovo Muzeum otevřelo umělcovo studio, postavené Josepem Lluisem Sertem v Palmě de Mallorca.
