TISKOVÁ INFORMACE


ZDENĚK MÉZL

Peklo a jiné radosti

Prodejní výstava dřevorytů
a obnovená premiéra grafického cyklu Peklo





Galerie ART Chrudim
Resslovo náměstí 135
537 01  Chrudim

tel: 469 622 436
mobil: 603 263 136


Výstava potrvá od:

20. června - 30. července 2005
pondělí - pátek  14 - 17.30
sobota 9 - 11.30









Grafik Zdeněk Mézl je úkazem na české výtvarné scéně. Není v Čechách dobrého čtenáře, který by neznal jeho ilustrace, stejně tak se těžko najde umělec, který by tak málo dbal o prezentaci své práce. Každý, kdo se pokusí o kompletní shrnutí jeho díla, je předem odkázán k neúspěchu. Jednak jeho nebývalou rozsáhlostí, ale hlavně nechutí autora zaznamenávat systematicky výsledky své práce.

Zdeněk Mézl začal svými ilustracemi naplňovat knihy začátkem šedesátých let a dodnes jich vytvořil více než 4.500. Počet jistě úctyhodný již sám o sobě. Nepochopitelný však při vědomí, že převážná část z nich byla provedena rytím do dřevěných špalíčků. Tedy technikou dřevorytu, která patří k nejtěžším a časově nejnáročnějším grafickým technikám. Mézl nemá v této technice v současné době žádnou konkurenci a svoji kvalitou se řadí mezi největší mistry dřevorytu - Švabinského, Preissiga či Váchala.

Zdeněk Mézl je díky svým grafikám znám i jako svérázný filozof, mudrc a komentátor všeho, co se ve společnosti odehrává. Na první pohled se nezdá, že by historická témata od antiky přes lidové balady až po rakouské mocnářství měla co říci k současnému dění. Stačí se však "začíst" do příběhů na Mézlových listech a pozorně si všímat detailů. Ze zdánlivě nesourodého zmatení dějů, sloganů, těl a symbolů vylézá velmi jasný, přesně formulovaný názor. Na první pohled je sarkastický, cynický a formou až surrealistický, při bližším zkoumání však chápavý a citlivý. Tlustí generálové, čerti v klínech žen, vraždění neviňátek, sekání hlav a končetin, dámy s bujným poprsím a chlípní preláti, nevinné panny a vilní starci, to vše jsou symboly a děje na Mézlových grafikách. Ironie, nadsázka, tragikomedie, černý humor - to jsou stavební kameny, které Mézl při popisování vlastních i cizích příběhů používá. 

Mordy, stříkající krev a oběšení novorozenci nejsou pro Mézla účelem, ale pouze prostředkem, kterým vyjadřuje svůj postoj k násilí, aroganci a krutosti. Podobně jako Quentin Tarantino ve svých filmech, „nechává Mézl na svých obrazech téct krev, aby se vysmál vraždění“. 

Spíše než moralistou je však Zdeněk Mézl pozorovatelem a vtipným glosátorem. Humor pro něj není prostředek zábavy či stav permanentního veselí, ale způsob jak přesněji zachytit běh dějin i dobu, ve které žije.

Výstava Peklo a jiné radosti představuje to nejlepší, co Zdeněk Mézl během svého života vytvořil. Cykly 19. století, Antické báje, Bajky Krylova či Ezopa, ilustrace k Rochefoucauldovi, Villonovi a volné listy Východní větry, Boj o katedrálu, Nebe, peklo, ráj, Oáza Hospodinova, Velký list Svatohorský, Hej Slované, Zatčení kulturisty na Mostecku se již dávno zařadily do české grafické klasiky.

K nejvýznamnější cyklům, které Zdeněk Mézl vytvořil, patří 8 grafických listů s názvem Peklo. Původně vznikly v roce 1976 jako ilustrace knihy Dante Alighieriho, které byly o několik let později vydány Lyrou Pragensis jako bibliofilie. 
Jak je zmíněno výše, není dokumentace vlastních děl pro Zdeňka Mézla důležitá. Stejně tak je to i s osudem jednotlivých štočků. Některé z nich jsou nenávratně ztraceny, jiné podléhají zkáze času (střídáním teplot prostě prasknou), o dalších nemá autor žádné informace. 
Mezi ty zdánlivě ztracené patřil i jedinečný soubor Peklo, který se však po roce hledání podařilo objevit ve sbírkách Národního muzea. Nakonec se jeho vstřícným přístupem, přesně po třiceti letech od vzniku díla, podařilo v nákladu Galerie ART soubor vydat. 
Cyklus Peklo byl nyní poprvé vytištěn jako jednotlivé grafiky v nákladu 100 číslovaných a autorem podepsaných souborů. Osm grafických listů v dokonalé kvalitě vytiskl 7. dubna - 18. května pražský tiskař Václav Mautvitc.

                                                                                                 Luboš Jelínek



 

 

ZDENĚK MÉZL

Úvaha nad koncem epochy

Ještě jsem se zcela nevzpamatoval z pádu říše západořímské a rozkošné dětské křížové výpravy a už je tu zase konec milénia. Tradičně vylézají z děr všelicí mystici, vykupitelé a zvěrozvěsti. Jsem tomu rád. Pečlivě tajím, že vykupitel jsem vlastně já, abych 
zas nebyl právem ukřižován.

Bývá zvykem koncem století, natož pak tisíciletí, bilancovat. Konstatuji, že jsem mohl dopadnout ještě hůře. Jsem sice prožrán všelikými chorobami, částečně eskulapky tajenými, o řadě z nich nemají naopak ani potuchy. Pravdu vám sdělí stejně až po pitvě. Potěšitelné je, že v tomto stavu mě alespoň nehoní nějaká sadistická samička v zimě do Alp. Narodil jsem se sice na nesprávném místě nesprávným rodičům, ale zase tak šikovně, že jsem se nemusel aktivně zúčastnit obrany nejvyšších ideálů a vlasteneckých hodnot na libovolné straně. Druhá světová válka skončila k mé nelibosti, když mně bylo deset let, prožil jsem překrásné pyrotechnické dětství nepříliš narušované pedagogy.

Největší běsnění rudých Caligulů jsem přežil přestrojen za studenta problematických odborných škol uměleckých směrů. Pod rouškou pedagogické odbornosti se zde skrývala i řada starých struktůr a nositelů přežitků, formovaných buržoazní první republikou.

Naučil jsem se zde trochu kreslit a kuklit se pod odbornými rouškami. Obojí se mně později hodilo. Mohu tedy říci stejně jako kolega Picasso: "Ačkoliv jsem chodil do školy, přeci jsem se něčemu naučil."
Ač dualista, nechoval jsem se tržně ani v dobách svinutého a později rozvinutého socialismu, ani nyní v době loupežnického rádoby kapitalismu. Jako workoholik maximalista jsem na to neměl čas, a přiznejme si to, ani předpoklady. Dopadl jsem tedy podle toho, mohu si stěžovat jen na sebe.
Z vlastní práce jsem nezbohatl, čehož si všimly i samičky a vyhledaly kvalitnější samečky. Život je krátký, umění je dlouhé. Jako kanec samotář jsem se tedy mohl lépe a radostněji pářiti s múzami.
Recykolovanou stravou se však zatím živit nemusím, ani jako pensista. Odívám se nespotřebovaným spotřebním zbožím po Němcích. Bavím se tím, vetešnictví a antikvariáty se vždy těšily mé obzvláštní úctě.

Kontinuální lidská sviňárna, egocentrismus, blbost, lhostejnost, tupost etc., etc. mě děsí. Za pět tisíc let existence kulturního lidstva jsem si ještě nezvyknul, přestože je to právě ono, čím se homo sapiens liší od ostatních chcavců a proč lidstvo dosáhlo tak skvělých výsledků, tohoto času pod moudrým vedením anglo-amerických plutokratů. Zde dlužno ocitovati kolegu Vincenta van Gogha: "Neviňme Boha pro tento svět, je to pouze studie, která nevyšla." Tak snad příště. Stačí k tomu globálně vypnout na čtvrt roku elektrický proud a je vystaráno. Pár životaschopných primitivů nedá zahynouti tomuto skvělému živočišnému druhu, který se vždy radostně domnoží a století žádná míra, příroda si však odpočine.

A každý odpovědný politik ví, že se ta chamraď zase domnoží. Úspěšný demokratický politik Winston Churchill řekl: "Na světě jsou dvě drahé tekutiny, lidská krev a nafta. Nafta je ta dražší."
Novosvětští rasově umolousaní anglosasíci nás ostatně stále ujišťují ve svém nezdolném optimismu, že to bude dobrý. Euroasiati ostatně byli stejného názoru. Kam oko dohlédne, svět je plný šťastných, krásných, zdravých, silných, úspěšných a dobře situovaných polovzdělanců tržního typu. Nejvíce je jich možno shlédnouti na televizních obrazovkách.

V době mé puberty a postpuberty se říkalo: "Neraď, není ti šedesát." Tak vám nezištně mohu již pět let (dnes deset) radit. Tedy: "Neriskuj! I tak Tě potká malérů víc než je milo. Nezviditelňuj se příliš! Zabijí Tě ze závisti, v české kotlině závidí i rakovinu. Buď skromný, pracovitý, pracuj neustále na svém sebevzdělávání! Nevěř nikomu a ničemu, nepodléhej svodům tohoto světa příliš! Předstírej průměrnost i v případě, že by tomu tak nebylo. Bílé vrány utloukají nejdříve!
Nic dobrého od svých soukmenovců nečekej, pokud však narazíš na dobro, netrestej ho a splácej ho stejnou mincí. Předpokládej vždy tu nejhorší variantu, zmýlíš-li se budeš příjemně překvapen, překoná-li realita tvé nejhorší vize, ještě to s bídou uneseš.
Nesnaž se poznat sám sebe, mohlo by se stát, že bys od sebe nevzal kůrku chleba a sklenici vody by sis nepodal.
Láska je chorobná fixace zpravidla na osobu obráceného pohlaví. Lze milovat však i věci neživé, peníze, přepych, kvalitní umění atd. To je ta lepší varianta. Láska je ta nejproblémovější a nejhorší choroba, která Tě může potrefit. Snaž se o korekci rozumem - lze-li jen trochu. Jinak Tě zotročí, oškubou a odkopnou, staneš se snadnou kořistí a bezbranným blbečkem. Máš-li náhodou charakter a miluje-li Tě někdo o koho nestojíš, jsi rovněž v pěkné šlamastice. Celá záležitost je vždy časově i finančně náročná a zdržuje a odvádí pozornost od věcí podstatných.

Jak mě ujistil jistý veterinář, normální kanec vysemení i na obrácených neckách. Znám lepší a zajímavější životní programy, než je reprodukce obyvatelstva. Samičky to však většinou nechápou. Vrcholem jejich seberealizace je předat štafetu života a ne vynalézt hromosvod.

Všem projevům masové paralýzy se vyhýbej, adorizace lidí a projevů jejich pozitivní i negativní činnosti vede k nejhorším katastrofám.
Svatý a posvátný naprosto škrtni ze svého vědomí, je to jeden z klíčových prostředků k ovládnutí a zotročení mas a zlomení individualit. Ti, kteří by měli případný nárok na svatost, giganti ducha, geniální zrůdy, mající můj největší obdiv a úctu, různí ti Periklesové, Guttenbergové, Leonardové, J.S.Bachové etc., etc., ti, co skutečně jsou milníky v historii lidstva v tom pozitivním smyslu, byli stejní lidé jako poslední blbeček z generálního štábu. Nacpe-li se třešněmi, dopadne stejně jako Einstein, svatý Sarkandr i poslední kočovník s IQ 18. Osobně se však za rovného nepovažuji ani s Einsteinem, ani s Jackem Rozparovačem.
Raději to zkrátím, byl-li Ti dán mozek, používej ho. Věz však, že existuje ještě srdce, lidskost a nelidskost, dobro a zlo. 
Lidé se s tím zabývají pět tisíc let, je tedy co ke čtení.
S voltairovským pozdravem: Okopávej svou zahradu!
(Nezapomeň však nechat gastarbeitrem proveriť, zda-li min nět!)

                    Šklebící se bestie


                                                            ZDENĚK MÉZL (zvaný sametově krwawý)