Ota Janeček – "Grafika"
80 grafických listů z let 1950 až 1994
Prodejní výstava grafických listů mistra české a světové kresby
"Kresby Picassa, Modiglianiho,, Matisse, Egona Schieleho a Oty Janečka jsou to nejhodnotnější, co v tomto století v kresbě vzniklo."
(anglická kritika po Janečkově Londýnské výstavě v roce 1988)
Od roku 1939 studoval profesuru kreslení a deskriptivu na ČVUT Praha (O. Blažíček, C. Bouda, K. Pokorný), v letech 1941 – 42 studoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze (Josef Novák). Od roku 1943 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1945 Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
V roce 1963 získal první cenu v Sao Paulu za ilustraci dětské knihy, roku 1970 stříbrného orla na Mezinárodním knižním veletrhu v Nice. V roce 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem.
První Janečkovy malířské pokusy měly nápadně expresívní polohu, ve válečné a okupační době běžnou pro většinu českých malířů. V některých obrazech se objevuje inspirace Amadeem Modiglianim, ale od roku 1943 proniká do jeho děl i vliv kubismu. Od roku 1948 se Janečkovy práce proměňují do osobitého poetického stylu, někdy čerpajícího i z lidového malířství. Na počátku 50. let převládají realistické náměty, ale v silně dekorativní kompozici, od 60. let je realita převáděna spíše do znaků a kubistické prvky nabývají organičtějších forem.
Grafika tvoří významnou část uměleckého díla Oty Janečka. Dává přednost nejjednodušším grafickým technikám, zvláště pak linorytu, litografii a suché jehle. Nejraději pak se věnuje barevné suché jehle, tištěné z jedné desky – v ní nemá konkurenci. O své oblíbené technice umělec říká: "Suchou jehlu dělám od samého začátku a oblíbil jsem si ji proto, že nepotřebuju ani "kuchyň" ani "laboratoř". Stačí mít v kapse desku a jehlu. A pak – je to technika pravdy. Odhalí s naprostou jistotou, jak umíš kreslit."
Ota Janeček vytvořil od roku 1943 okolo 1000 grafických listů. Svou grafiku nikdy sám neregistroval a nevedl si o ní žádné záznamy. Také za svým podpisem jen výjimečně uváděl rok vzniku. Soupis jeho grafického díla nakonec sestavil až koncem 80. let dr. Ladislav Loubal.
(galerie art chrudim)
Petr Hartmann: Ota Janeček – Kresby
V úctyhodné řadě samostatných výstav, počínající rokem 1942, promítal se jeho umělecký vývoj ve svých peripetiích a formových proměnách, jimiž se tříbil a kultivoval umělcův výtvarný projev – mnohostrannost, realizovaná v proměnách, výtvarných technikách, ve způsobech, jenž se v souvislostech domácí výtvarné kultury jeví jako tvorba výrazně individuálního přízvuku.
Dominantní prvek jeho výtvarného díla je "ars prima", má grafický projev, vzhledem k relativně samostatnému vývoji v kontextu celé tvorby specifickou roli. Kvantitativně rozsáhlé kreslířské dílo představuje autonomní umělecký projev , jehož formové utváření, klidnější a bez dramatických zlomů, sleduje vlastní linii vývoje, někdy paralelní s malbou, ale divergující a kontrastní problematice jeho obrazů. Kresba stojí na počátku cesty, ovšem v zaznamenaných listech z třicátých let lze postihnout její dvouzvučnost.
Skupinu raných aktů (1941 – 1942) provází řada názorově sourodých kreseb, ale v kubistické vrstvě je situace složitější. Kresby kubistických zátiší a hlav vázaných na obrazy, ať studie kresebné analogie nebo formovou koncepcí, vznikají názorově protikladné portrétní studie otevírající početní řadu, jež pak pokračuje přes vývojová období malby a nezávisle na ní. Pozvolné vyzrávání se odehrává ve vnitřním ustrojení kresby, v přesunech akcentů od tendence k individuální podobě, k vytvoření typu určitého charakteru, model je ztělesněním. Kresba aktu tvoří samostatnou řadu procházející od počátku 40. let všemi vývojovými vrstvami. V 60. a v první polovině 70. let se řada postupně vyhranila v projevu vyznačeném čistotou oproštěné linie, vylehčené a virtuosně vykroužené v bílé ploše listu. Naproti tomu kresby aktů a portréty z let 1977 – 1978 jsou poněkud jiného typu. Namísto dvoubarevného akordu linie a plochy starších kreseb prosazuje se složitější barevná struktura a určitá měkkost podmíněná použitím pastelu; v barevné orchestraci souvisí pak s koloritem současných olejů. Je tu evidentní souvislost knižní ilustrace s malbou a kresbou.
Kresebná linie výtvarného doprovodu Voltairovy "Panny" nebo Roidisovy "Papežky Jany" je předznamenána ironickým akcentem, kresby v "Heptameronu" Markéty Navarské (1960) nebo ve svazku Seifertovy milostné poesie "Polibek na cestu" (1965) mají intenzivní náboj čisté lyriky. Je tu kresebná linie eminentně poetizačním živlem. Volná kresba aktů z 60. let je tu evidentní. V 80. letech vznikají vedle kresebných portrétů, figurálních kreseb i krajinářské studie; technika barevných tužek , respektive pastelu, úzce souvisí s jeho současnou malbou.
PhDr. Petr Hartmann Zdroj: Ota Janeček – Kresby, NIBIRU, Praha, 2000
Ota Janeček
Bárky v St. Tropez / Boats in St. Tropez
dřevoryt / woddcut, 26 x 35 cm
1956, opus 333
Ota Janeček
Dívka s dlouhými vlasy / Girl with Long Hair
linoryt / linocut, 36 x 28 cm
1976, opus 595
Ota Janeček
Hlava dívky / Head of Girl
suchá jehla / dry point, 7 x 5 cm
1984, opus 801
Sedící dívčí akt s rukou v klíně / Sitting Firl Nude with Hands in Lap
linoryt / linocut, 16 x 11 cm
1988
Ota Janeček
Ota Janeček v ateliéru v Široké ulici
Ota Janeček v ateliéru na statku
