Česká socha 1900 - 1950 sochy
Horejc, Mařatka, Kodet, Procházka
Jaroslav Horejc
15. června 1886 v Praze - 3. ledna 1983 v Praze
Sochař, sklářský výtvarník, medailér, ilustrátor, návrhář loutek a hraček. Studoval na Odborné škole pro klenotníky, zlatníky, stříbrníky, rytce kovu, pasíře a cizeléry v Praze, kde vynikal tak, že mu opakovaně byl udělen pochvalný list. Když roku 1906 studium uzavřel a navíc získal i výuční list. Následně studoval na Umělecko-průmyslové škole. V té době měl již natolik vyhraněný výtvarný názor, že docházelo k častým střetům mezi ním a profesorem Stanislavem Suchardou. Profesor byl ale moudrým pedagogem, rozpoznal Horejcův talent, a od jisté doby jeho práce nekorigoval. Horejc byl i mezi spolužáky nazýván "originál", jak jeho práci s neskrývaným obdivem nazval Antoine Bourdelle při své návštěvě pražské Uměleckoprůmyslové školy roku 1909. Po absolvování studia působil Horejc na této škole až do roku 1948 jako profesor. Hlavním oborem jeho práce byla volná plastika. Horejc pracoval se všemi materiály - v raném období užíval hojně dřevo, často částečně zlacené. Oblíbil si bronz a mramor. V seznamu prací jeho prací najdeme sochy, reliéfy, šperky, mince a medaile, keramiku, návrhy pro ryté, broušené i lité sklo, práce ze dřeva. Horejc byl také autorem zařízení jedné z pražských zednářských lóží. Jaroslav Horejc byl rozsahem zájmů i znalostí člověkem renesančního typu. Jako osobnost byl okouzlujícím vypravěčem a společníkem, na sklon ku téměř stoletého věku živoucí kronikou. Jeho dílo má charakteristický výraz, že zůstává v českém umění solitérním. V českém art deco je výraznou a jedinečnou osobností.
Josef Mařatka
Milenci
patinovaná sádra, 1909
32,5 cm
7 000 Kč
Josef Mařatka
21. května 1874, Praha-Nové Město – 20. dubna 1937, Praha
V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka.
V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. K jeho nejvýznamnějším dílům, která vznikla v Rodinově ateliéru patří Opuštěná Ariadna (1903). Tato socha s obrysově uzavřenou formou a volným středem významně ovlivnila další vývoj sochařství v Čechách. Později se nechal silně ovlivňovat Bourdellem, po válce navazoval na myslbekovskou tradici monumentálního sochařství. Ve 20. letech se vyrovnával i s tendencemi sociálního a neoklasicistního umění a vytvořil některé plastiky pro fasády veřejných budov. V letech 1905–1907 spolupracoval se Stanislavem Suchardou na Pomníku Františka Palackého, pro který modeloval skupiny figur na čele podkovovitých zakončení.
Emanuel Kodet
23. března 1880 Pelhřimov – 4. leden 1955 Lučany nad Nisou
Narodil se v rodině krejčího v Pelhřimově. Krejčovina se mu příliš nezamlouvala a svou cestu za uměním začal obdobně jako jeho krajan Josef Šejnost na Odborné škole keramické v Bechyni. Později studoval na UMPRUM, kde byl žákem profesora Stanislava Suchardy. Po úspěšném absolvování strávil rok na Akademii v Římě. Vytvořil plastiky a pilastry pro novostavbu budovy pražské Filosofické fakulty UK, z roku 1915 pocházejí alegorické reliéfy Obchod a Průmysl na vídeňské Živnobance. Jeho životním dílem se stala postava Jana Žižky u Sudoměře – šestnáctimetrový monument – obrovská postava husitského vojevůdce vévodí krajině od roku 1925. Pokračovatelem umělecké dynastie Kodetů se stal syn úspěšný sochař Jan Kodet.
Antonín Procházka
5. června 1882 – 9. června 1945 Brno
Po úspěšném absolvování gymnázia v Kroměříži studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze u Vlaha Bukovace, Hanuše Schwaigera a Maxe Švabinského. Na počátku 20.století se stal členem Osmy, zde se zúčastnil obou výstav v letech 1907 a 1908. V mládí hodně cestoval po celé Evropě, své cesty podnikl okolo roku 1907 - 1908. V roce 1924 se přestěhoval do Brna, kde zprvu učil na dívčím gymnáziu kreslení. Dílo Antonína Procházky bylo zprvu ovlivněno expresionismem, ovlivnil jej například Edvard Munch. Po roce 1925 přešel k vlastní verzi novoklasicismu. Antonín Procházka byl malíř, ale vytvořil i řadu plastik, návrhy soch a modelů. Mezi nejznámnější patří série bronzových, jezdeckých soch prezidenta T. G. Masaryka.
