Česká moderna

Adolf Hoffmeister (1902 – 1973) se narodil v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové.
Studoval na gymnáziu a po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1927 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, pozdějipracoval jako redaktor v Lidových novinách a v Literárních novinách.
V roce 1939 emigroval do Paříže, kde byl 7 měsíců vězněn, a po kapitulaci Francie odešel do Maroka, kde se dostal do koncentračního tábora. V roce 1941 přes Lisabon dorazil do New Yorku, kde pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a jako hlasatel a redaktor Hlasu Ameriky.
Po válce pracoval pro UNESCO, od roku 1948 byl velvyslancem ve Francii, od roku 1951 byl profesorem a v letech 1954–1956 byl rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.
V roce 1920 se stal spoluzakladatelem Svazu moderní kultury-Devětsil, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Po emigraci do Francie byl ve spojení s odbojovými organizacemi a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků.
V letech 1965–1967 byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců a předsedou Československého PEN klubu.
Byl nejen právníkem a politikem, ale zejména ilustrátorem, autorem koláží, spisovatelem, básníkem, dramatikem, organizátorem zahraničních výstav a sběratelem umění.
Řadí se k předním osobnostem předválečné české avantgardy.