Světová grafika / World Graphic Art

O autorovi a jeho grafice

„Roubuji techniky leptu a litografie na linoryt, aby se zušlechtil tak,
jako se to dělá se stromem“

Pablo Picasso

Takovým přirovnáním Picasso dokonale vystihl své pěstitelské pokusnictví v grafice, která zaujala v jeho pozdním díle vyjímečné místo a svým způsobem výsadní postavení. Grafika svou početností a rozrůzněním málem vytěsnila malbu z tvorby malíře, který ve svých osmdesáti a devadesáti letech nepředstavitelně intenzivně pracoval, pořád zaujatý a neúnavně vynalézající.

První grafické listy Picasso vytvořil v roce 1905 – soubor patnácti suchých jehel a leptů Les Saltimbanques vydal ve spolupráci s galeristou Vollardem v roce 1913.

Více se grafikou začal zabývat až v roce 1930 a teprve po 2. světové válce se Picassova grafická tvorba rozvinula do plné šíře. Stejně jako Marc Chagall, tiskl Picasso své litografie v Ateliéru Mourlot, kde ve spolupráci s předním tiskařem Henri Deschampsem vytvořil jenom v letech 1945 – 1949 dvě stě litografií.

Když v roce 1945 Picassa uchvátila litografie a vzbudila v něm velkou chuť zkoušet a kombinovat různé technické postupy, sám se vyjádřil: „bylo třeba obohatit litografii technikou leptu. Zdá se mi, že se to podařilo.“ Picasso měl vždy štěstí na realizátory svých záměrů, řemeslný fortel tiskařů mu vycházel vstříc, dovedl v nich probudit zájem, aby se podíleli na jeho experimentování. Pro litografii našel jedinečného spolupracovníka v Mourlotovi, jehož litografická dílna ho přitahovala a podněcovala k práci.

V roce 1957 zahájila činnosti nová Kahnweilerova galerie pod jménem Louisy Leirisové. Picasso k této příležitosti Kahnaweilera portrétoval, několikrát v jediném dnu, třetího června. Kreslil litografickou tužkou na papír podložený dřevěnou deskou, takže struktura dřeva vystupovala. Picasso tak využil techniku frotáže v litografii. (V naší sérii je požita stejná technika u portrétu Lva N.Tolstého.)

Kahnweiler byl objektivní pozorovatel.. Podal zprávu o druhém Picassově grafickém zaujetí, tentokrát pro linoryt. Opět byla „příležitostná práce“, když Picasso z rodinných důvodů strávil léto roku 1959 v Cannes a začal spolupracovat s tiskařem Arnérou z blízkého Vallauris. Vymyslel zcela novou techniku, „nedělal rozdíl mezi rytinami reliéfními a rytými do hloubky“, všechno dal tiskout touž deskou, kterou pokaždé obměňoval. Vyškraboval dlátem kresbu hned nato, co byla poprvé otištěna.

Zajímá nás nejen technika těchto linorytů, ale i jejich styl. Linie a barevné plochy vytvářejí formu přehlednou a rytmickou, vyvolávající radostnou atmosféru, s postavami hrajících a tančících faunů. Velmi se přibližují Matissovi, jeho Radosti žít, jenom představa je picassovsky bujnější a nespoutanější, místo pastorále bakchanále. V Bakchále s býkem se předvádí scéna jakoby magického obřadu, postavy nejsou vzdáleny předhistorickým kresbám, jsou to však zcela picassovské znaky, okamžitě srozumitelné a sugestivní svým nábojem vitality.

Soubor linorytů vydaný v roce 1959 se setkal s velkým zájmem ze stran sběratelů umění, a protože byl vytvořen již zmíněnou technikou „odebírání“ materiálu z desky, nebylo možné dotisknout další náklad. Proto Kahnweiler přesvědčil Picassa, aby tento soubor vytvořil ještě jednou a pro odlišení ve zmenšené verzi na 42% z původní velkosti. Tento druhý soubor vznikl v režii galerie Louise Leiris v roce 1962.

Slavným tématem, malovaným v několika verzích podle obrazu N.Poussina a J.L. Davida je Únos Sabinek. Picasso změnil nejen pojetí, ale i výklad námětu. Původní obrazy nepředstavují scénu únosu, ale boj Sabinů s Římany v okamžiku, kdy Sabinky usmiřují obě strany, myšlenkou byl tedy smír. Tento Únos Sabinek nese datum 24.10.1962. Byl namalován v Mougins, o dva dny později vznikla tamtéž litografie nesoucí datum 26.10.1962

V letech 1963-65 zabíral velký díl Picassovy grafické tvorby námět Malíř a jeho model a často se objevuje i v souběžných malbách. Grafická tvorba, zdá se, nabízela ještě bohatější využití tohoto úrodného tématu s mnohovýznamnou problematikou filozofickou a estetickou. Ze dvou elementů stavěl Picasso opozitní dvojice: principu mužského a ženského, aktivního a pasívního, fyzického a duchovního, slabosti a síly, krásy a ošklivosti, stáří a mládí. Stojí proti sobě i vzájemně se doplňují, neexistuje jeden bez druhého, ve své protiváze neustále obnovují rovnováhu. 

Eva Petrová