Zdeněk Mézlmalíř, grafik, sochař a ilustrátor / painter, graphic artist, sculptor and illustrator

Peklo a jiné radosti
 

Grafik Zdeněk Mézl je úkazem na české výtvarné scéně. Není v Čechách dobrého čtenáře, který by neznal jeho ilustrace, stejně tak se těžko najde umělec, který by tak málo dbal o prezentaci své práce. Každý, kdo se pokusí o kompletní shrnutí jeho díla, je předem odkázán k neúspěchu. Jednak jeho nebývalou rozsáhlostí, ale hlavně nechutí autora zaznamenávat systematicky výsledky své práce.

Zdeněk Mézl začal svými ilustracemi naplňovat knihy začátkem šedesátých let a dodnes jich vytvořil více než 4.500. Počet jistě úctyhodný již sám o sobě. Nepochopitelný však při vědomí, že převážná část z nich byla provedena rytím do dřevěných špalíčků. Tedy technikou dřevorytu, která patří k nejtěžším a časově nejnáročnějším grafickým technikám. Mézl nemá v této technice v současné době žádnou konkurenci a svoji kvalitou se řadí mezi největší mistry dřevorytu - Švabinského, Preissiga či Váchala.

Zdeněk Mézl je díky svým grafikám znám i jako svérázný filozof, mudrc a komentátor všeho, co se ve společnosti odehrává. Na první pohled se nezdá, že by historická témata od antiky přes lidové balady až po rakouské mocnářství měla co říci k současnému dění. Stačí se však "začíst" do příběhů na Mézlových listech a pozorně si všímat detailů. Ze zdánlivě nesourodého zmatení dějů, sloganů, těl a symbolů vylézá velmi jasný, přesně formulovaný názor. Na první pohled je sarkastický, cynický a formou až surrealistický, při bližším zkoumání však chápavý a citlivý. Tlustí generálové, čerti v klínech žen, vraždění neviňátek, sekání hlav a končetin, dámy s bujným poprsím a chlípní preláti, nevinné panny a vilní starci, to vše jsou symboly a děje na Mézlových grafikách. Ironie, nadsázka, tragikomedie, černý humor - to jsou stavební kameny, které Mézl při popisování vlastních i cizích příběhů používá. 

Mordy, stříkající krev a oběšení novorozenci nejsou pro Mézla účelem, ale pouze prostředkem, kterým vyjadřuje svůj postoj k násilí, aroganci a krutosti. Podobně jako Quentin Tarantino ve svých filmech, „nechává Mézl na svých obrazech téct krev, aby se vysmál vraždění“. 

Spíše než moralistou je však Zdeněk Mézl pozorovatelem a vtipným glosátorem. Humor pro něj není prostředek zábavy či stav permanentního veselí, ale způsob jak přesněji zachytit běh dějin i dobu, ve které žije.

Výstava Peklo a jiné radosti představuje to nejlepší, co Zdeněk Mézl během svého života vytvořil. Cykly 19. století, Antické báje, Bajky Krylova či Ezopa, ilustrace k Rochefoucauldovi, Villonovi a volné listy Východní větry, Boj o katedrálu, Nebe, peklo, ráj, Oáza Hospodinova, Velký list Svatohorský, Hej Slované, Zatčení kulturisty na Mostecku se již dávno zařadily do české grafické klasiky.

K nejvýznamnější cyklům, které Zdeněk Mézl vytvořil, patří 8 grafických listů s názvem Peklo. Původně vznikly v roce 1976 jako ilustrace knihy Dante Alighieriho, které byly o několik let později vydány Lyrou Pragensis jako bibliofilie. 

Jak je zmíněno výše, není dokumentace vlastních děl pro Zdeňka Mézla důležitá. Stejně tak je to i s osudem jednotlivých štočků. Některé z nich jsou nenávratně ztraceny, jiné podléhají zkáze času (střídáním teplot prostě prasknou), o dalších nemá autor žádné informace. Mezi ty zdánlivě ztracené patřil i jedinečný soubor Peklo, který se však po roce hledání podařilo objevit ve sbírkách Národního muzea. Nakonec se jeho vstřícným přístupem, přesně po třiceti letech od vzniku díla, podařilo v nákladu Galerie ART soubor vydat. 

Cyklus Peklo byl nyní poprvé vytištěn jako jednotlivé grafiky v nákladu 100 číslovaných a autorem podepsaných souborů. Osm grafických listů v dokonalé kvalitě vytiskl 7. dubna - 18. května pražský tiskař Václav Mautvitc.

Luboš Jelínek