Česká socha 1900 - 1950 sochy
Jan Štursa, Otto Gutfreund
Jan Štursa
Den
pálená hlína, 1911
29 cm
7 000 Kč
Jan Štursa
Noc
pálená hlína, 1911
29 cm
7 000 Kč
Jan Štursa
Eduard Vojan (malá)
pálená hlína, 20. léta
27 cm
4 500 Kč
Jan Štursa
Před koupelí
pálená hlína, 1906
25 cm
8 000 Kč
Jan Štursa
15. května 1880, Nové Město na Moravě - 2. května 1925, Praha
Jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Nejprve absolvent sochařsko - kamenické školy v Hořicích, na které se okamžitě ukázal jeho mimořádný talent. Po roční praxi v berlínské kamenické dílně byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde začal studovat pod vedením klasika českého sochařství Josefa Václava Myslbeka. Po následných studijních cestách po Evropě, zůstal jako asistent na Akademii u profesora J. V. Myslbeka. Po nástupu na frontu první světové války a následném zranění ho v roce 1916 ho před dalšími útrapami války zachránilo jmenování profesorem Akademie. Později, v roce 1922 se stal rektorem AVU. Od roku 1916 do roku 1925 bydlel v pražské Anglické ulici čp. 27 v domě, kde donedávna sídlila i slavná kavárna Hlavovka. V letech 1900 až 1925 vytvořil Jan Štursa desítky soch. Mnohé z nich jako Raněný, Vítěz, Sulamid Rahu, Messalina, Před koupelí v moři, Při toaletě či Melancholické děvče se staly ikonami českého sochařství a inspirovali celou generaci jeho následovníků. Především žena pro něj zůstávala věčnou a vděčnou inspirací a stala se i jeho osudem. Když vymodeloval svoji slavnou Salome, zjistil, že jej modelka a zároveň milenka nakazila tehdy nevyléčitelnou syfilidou. Dne 28. dubna 1925 se zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v pražské Stromovce. Následně, sužován bolestivými příznaky rozvíjející se nemoci, se vrátil do svého ateliéru na Akademii, kde se těžce postřelil a na následky zranění 2. května zemřel. Pohřben byl na Slavíně na vyšehradském hřbitově.
Otto Gutfreund
Přední kubistický sochař, průkopník českého novodobého sochařství světového významu. Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem v židovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových. Otec byl drobný podnikatel a milovník literatury, matka praktická žena, která vedla početnou domácnost. Otto studoval na místním gymnáziu, kde si jeho výtvarného nadání povšiml učitel kreslení. Na jeho podnět přestoupil v roce 1903 na Školu výtvarných umění v Bechyni. V roce 1909 Gutfreunda zaujala tvorba sochaře Antoina Bourdella u příležitosti jeho výstavy v Praze. V listopadu 1909 přijel do Paříže, kde se zapsal do Bourdellových kurzů sochařství na akademii Grande Chaumière. Vedle Bourdella byl jeho vzorem Auguste Rodin. Po návratu do Čech se v roce 1911–12 stal členem Skupiny výtvarných umělců. Jeho díla z této doby, zejména řada volných figur, již vycházejí z nové koncepce kubismu ve spojení s expresionistickým vyjádřením duševních stavů a symbolickým obsahem. Na jaře roku 1914 odjel opět do Paříže, kde se chtěl usadit natrvalo. Setkal se s Picassem, Grisem, Apollinairem a obchodníkem s uměleckými díly Kahnweilerem. Bezprostředně po vyhlášení války se přihlásil do francouzské armády a byl zařazen do Cizinecké legie. Účastnil se bojů na Sommě, L'Artois a v Champagni. V roce 1920 opustil Paříž a žil mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Jeho styl se od syntetického kubismu obrátil k realističtější poloze. V letech 1921–1922 se Gutfreund zabýval především oficiálními velkými zakázkami např. pomníkem Babičky Boženy Němcové pro Ratibořice. V roce 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze a zúčastnil se výstavy Société Anonyme v New Yorku. Dne 2. června 1927 tragicky utonul při koupání ve Vltavě u Střeleckého ostrova v Praze.
