Česká grafická modernaGrafické listy uměleckých velikánů 1. poloviny 20. století
Svolinský, Šíma
KAREL SVOLINSKÝ
14. leden 1896, Svatý Kopeček u Olomouce - 16. září 1986 Praha
Malíř, grafik, ilustrátor, knižní výtvarník, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník. V letech 1945-70 byl profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Studijní cesty podnikl do Německa, Jugoslávie, Francie, Švýcarska, Anglie, Itálie, USA, SSSR, Španělska, Portugalska atd. Působil především jako grafik, hlavně v technice dřevorytu, mědirytiny a litografie. Věnoval se také ilustraci, ve výzdobě knihy navazoval na V. H. Brunnera. Námětem jeho lyricky pojatých a lineárně stylizovaných kreseb a grafických listů byla krása ženského těla a květin, příroda a heroické postavy českých dějin. Typická pro něj byla výrazná barevnost. Navrhl několik vitráží do oken chrámu sv. Víta. V letech 1925 a 1937 získal Grand Prix v Paříži, r. 1928 státní stipendium, r. 1940 Grand Premio v Miláně, r. 1952 byl jmenován Laureátem státní ceny, r. 1956 zasloužilým umělcem a r. 1961 národním umělcem. Ke knižním výzdobám patří především Pamětní kniha hradu Karlštejna, Máchův Máj, T. Dubrovské Černí a modří ptáci, Pohádky Boženy Němcové, Šaldův Selský svatý Václav, Kosmova kronika, bibliofilské výtisky atd.
rám
celková velikost 45 x 35 cm
JOSEF ŠÍMA
19. březen 1891, Jaroměř - 24. červenec 1971 , Paříž
Malíř Josef Šíma vystudoval UMPRUM v letech 1909-1911 a Akademii výtvarných umění v Praze 1911-1914 u profesora V. Bukovace a J. Preislera. V letech 1914-1918 byl na frontě. V roce 1919 se stal asistentem na brněnské technice, kde studoval stavební inženýrství. V roce 1920 přijal místo kresliče kostelních oken v Hendayi, 1921 se usadil v Paříži. V tomto roce se stal členem Devětsilu, překládal francouzské autory a psal do českých avantgardních časopisů. V roce 1928 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra). V 60. letech navrhl a realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši, 1968 byla uspořádána velká retrospektiva jeho tvorby v Národní galerii v Praze a v Musée National Art d’Moderne v Paříži. Josef Šíma vytvořil téměř celé své dílo v Paříži a to v letech 1921-1971. Patří zároveň do dějin českého i francouzského umění. Jeho tvorba však zůstala svázána se středoevropským duchovním prostředím, s některými zážitky s dětství a mládí. V roce 1921 se ztotožnil s estetikou L‘ Esprit Nouveau. Jeho puristické tvorby a kresby mu zjednaly vstup do Devětsilu. Puristický program záhy propojen s koloristickým lyrismem mattisovské provenience. V letech 1924-1925 prošel krátkým abstraktním obdobím, jímž se načas zařadil do souvislostí mezinárodního konstruktivismu. Důvěrné přátelství s francouzskými básníky P. J. Jouvem a G. Ribemontem-Dessaignesem a rodící se zájem o surrealismus jej vedly k hledání nové básnické koncepce obrazu, do přeludných krajin imaginace. Josef Šíma se seznámil se skupinou remešských simplistů s nimiž na podzim 1927 založil skupinu Grant Jeu. Tehdy krystalizovala jeho malířská poetika založená na imaginaci, iluminaci a jednotě. Iluminace mu byla zvláštní formou inspirace, zjevení podstaty a původní jednoty světa. Vedla jej k úsilí o obnovení původní jednoty člověka a přírody. Kolem roku 1930 se na nějaký čas staly námětem jeho obrazů krajiny. Jeho obrazy se v tomto duchu v průběhu let měnily, avšak jeho dílo je vždy pokusem o navrácení smyslu lidské existenci.