Česká grafická modernaGrafické listy uměleckých velikánů 1. poloviny 20. století

Váchal, Zrzavý

JOSEF VÁCHAL

*23. září 1884 +10. května 1969 ve Studeňanech u Radimi

Josef Váchal je jedním z nej originálnějších středoevropských umělců 20. století. Malíř, grafik, řezbář, typograf, spisovatel a básník Josef Váchal (*1884 – + 1969) byl velmi původní, všestranný a výstřední umělec vybavený mimořádnou obrazotvorností, která vyplývala z jeho úzkosti z neznáma. Po celý život se zajímal o náboženství a kacířství, spiritualismus, okultismus a theosofii. Váchal je především známý svými unikátními dřevorytovými knihami, grafickými listy a ex libris. Vydával v omezených nákladech své jedinečné knihy, ke kterým vytvořil vlastní typografii, řezy písma a vazby, čímž se dostal na čelní místo v dějinách české knižní kultury.

Josef Váchal
Brýle

dřevoryt, 1946
15 x 9 cm
rámováno

rám

celkový rozměr 34 x 28 cm

Josef Váchal
Čas z cyklu Ruce

dřevoryt, 1943
120 x 14,5 cm

Josef Váchal
Déšť

dřevoryt, 1926
15 x 10 cm

Josef Váchal
Duch Vánoc

dřevoryt, 1945
14 x 8 cm
rámováno

rám

celkový rozměr 35 x 24 cm

Josef Váchal
Kde vládne násilí, mlčí svobodné umění

dřevoryt, 1951
20,5 x 14 cm

Josef Váchal
Mír neděl

dřevoryt, 1926
15 x 10 cm

Josef Váchal
Modlitba

dřevoryt, 1926
15 x 10 cm

Josef Váchal
Morella

dřevoryt, 1946
15 x 9 cm
rámováno

rám

celková velikost 34 x 28 cm

Josef Váchal
Píseň o věcech člověka

dřevoryt, 1944
10 x 11 cm
rámováno

rám

celkový rozměr 31 x 31 cm

Josef Váchal
Zoufalec

dřevoryt, 1949
19 x 12 cm

JAN ZRZAVÝ

5. listopadu 1890 v Okrouhlici +12. října 1977 v Praze

Jan Zrzavý byl český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Učil se soukromě malovat u K.Reisnera, V.Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM. Byl ale vyloučen, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Paříž a Bretaň a až do roku 1939 se do Francie opakovaně vracel. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny , jak v cizině (Francie, Itálie, Řecko) tak v Čechách (Vodňany, Okrouhlice, Praha). Ke svým námětům se stále vracel. V letech 1913–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský) a pokračoval spoluprací až do roku 1959. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku.