Česká grafická modernaPráce na papíře 9-10/2017
Šíma, Špála, Štáfl, Štursa, Štyrský
Josef Šíma
19. březen 1891, Jaroměř - 24. červenec 1971 , Paříž
Malíř Josef Šíma vystudoval UMPRUM v letech 1909-1911 a Akademii výtvarných umění v Praze 1911-1914 u profesora V. Bukovace a J. Preislera. V letech 1914-1918 byl na frontě. V roce 1919 se stal asistentem na brněnské technice, kde studoval stavební inženýrství. V roce 1920 přijal místo kresliče kostelních oken v Hendayi, 1921 se usadil v Paříži. V tomto roce se stal členem Devětsilu, překládal francouzské autory a psal do českých avantgardních časopisů. V roce 1928 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra). V 60. letech navrhl a realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši, 1968 byla uspořádána velká retrospektiva jeho tvorby v Národní galerii v Praze a v Musée National Art d’Moderne v Paříži. Josef Šíma vytvořil téměř celé své dílo v Paříži a to v letech 1921-1971. Patří zároveň do dějin českého i francouzského umění. Jeho tvorba však zůstala svázána se středoevropským duchovním prostředím, s některými zážitky s dětství a mládí. V roce 1921 se ztotožnil s estetikou L‘ Esprit Nouveau. Jeho puristické tvorby a kresby mu zjednaly vstup do Devětsilu. Puristický program záhy propojen s koloristickým lyrismem mattisovské provenience. V letech 1924-1925 prošel krátkým abstraktním obdobím, jímž se načas zařadil do souvislostí mezinárodního konstruktivismu. Důvěrné přátelství s francouzskými básníky P. J. Jouvem a G. Ribemontem-Dessaignesem a rodící se zájem o surrealismus jej vedly k hledání nové básnické koncepce obrazu, do přeludných krajin imaginace. Josef Šíma se seznámil se skupinou remešských simplistů s nimiž na podzim 1927 založil skupinu Grant Jeu. Tehdy krystalizovala jeho malířská poetika založená na imaginaci, iluminaci a jednotě. Iluminace mu byla zvláštní formou inspirace, zjevení podstaty a původní jednoty světa. Vedla jej k úsilí o obnovení původní jednoty člověka a přírody. Kolem roku 1930 se na nějaký čas staly námětem jeho obrazů krajiny. Jeho obrazy se v tomto duchu v průběhu let měnily, avšak jeho dílo je vždy pokusem o navrácení smyslu lidské existenci.
Josef Šíma
La Vue I
lept
13,5 x 8,5 cm, 1927
Josef Šíma
La Vue II
lept
13,5 x 8,5 cm, 1927
Josef Šíma
La Vue III
lept
13,5 x 8,5 cm, 1927
Josef Šíma
Les petites proies de l´amour / Malé kořisti lásky
dřevoryt
14,5 x 8,5 cm, 1925
Josef Šíma
Lidé z baru
zinkografie
20 x 18 cm, 1925
rámováno / framed
Josef Šíma
La Coterie de l´amour / Ocenění lásky
dřevoryt
14,5 x 8,5 cm, 1925
Václav Špála
24. srpen 1885, Žlunice u Nového Bydžova - 12. květen 1946, Praha
Malíř a grafik, význačný představitel českého fauvismu a kuboexpresionismu. Nedokončil studium AVU, v letech 1907-08 pobýval v Dubrovníku, kde maloval, ovlivněn jasnými barvami tamější přírody, v duchu fauvismu s expresionistickými rysy. Vystavoval od r. 1908, samostatně od r. 1917. V r. 1911 byl jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců, z kubismu ovšem převzal hlavně rozklad tvaru pomocí jednoduchých tahů štětce, rytmicky členících plochu (obrazy pradlen, koupajících se žen a krajin). V r. 1912 ze Skupiny spolu s dalšími vystoupil a r. 1913 odcestoval na stipendium do Itálie. Byl ovlivněn smyslově zbarveným orfismem (Tři pradleny, 1915). R. 1917 vystavoval s Tvrdošíjnými, sblížil se s J. Čapkem. Po r. 1923 se zabýval hlavně malbou krajin a zátiší v jasných barevných tónech zelené a modré (krajiny z okolí Písku) a kresbou ženských postav štětcem tuší ve výrazné tvarové stylizaci. Ve 30. letech tvořil zátiší a hlavně kytice v jednoduchých barevných akordech (modrá-červená-bílá a další jasné tóny). V pozdějších letech byl vůdčí osobností SVU Mánes, r. 1945 byl jmenován národním umělcem.
Václav Špála
Čekající
linoryt
16,5 x 12 cm, 1921
Václav Špála
Dívka
linoryt
12 x 8 cm, 1921
Václav Špála
Podzim
linoryt
17 x 11,5 cm, 1920
Otakar Štáfl
30. prosinec 1884, Havlíčkův Brod - 14. únor 1945, Praha
Malíř a grafik, syn řezbáře Josefa Štáfla. Po absolvování Uměleckoprůmyslové školy v Praze se nějakou dobu živil jako kreslič předloh pro tisk na textilie. Vystudoval pražskou Akademii. Byl krajinářem, tvořil také ex libris (kolorované pohledy na pražská zákoutí), své práce publikoval ve Zlaté Praze a v Českém světě. Proslavil se především jako malíř Tater, kde prožil značnou část svého života. Vytvořil tu řadu akvarelů i monumentálních olejů. V roce 1928 vyšel tiskem cyklus 120 akvarelů z Vysokých Tater. Dva obrazy s motivy z Vysokých Tater byly vydány na poštovních známkách. Za první světové války organizoval humanitární akce ve prospěch sirotků a válečných vdov a angažoval se ve veřejném životě rodného města. Po válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. Zemřel 1945 při náletu na Prahu. V Brodě, jeho rodném městě, mu byl v roce 1957 otevřen památník.
Otakar Štáfl
Katedrála Svatovítská
dřevoryt, 1910
49,5 x 49,5 cm
Otakar Štáfl
Stavení se stromy
dřevoryt, 1915
50 x 50 cm
Jan Štursa
15. květen 1880, Nové Město na Moravě - 2. květen 1925, Praha
Sochař a pedagog. Po absolvování hořické školy krátce pracoval v Německu jako kameník, po absolvování AVU pobýval nějaký čas v Římě, r. 1908 se stal asistentem J. V. Myslbeka, r. 1914 narukoval na haličskou frontu, po návratu byl roku 1916 jmenován profesorem na AVU. Jeho tvorba vycházela z dobového symbolismu a impresionismu, později byl ovlivněn Rodinem, Maillolem a hlavně Bourdellem (Píseň hor, Puberta, Appasionato, Melancholické děvče). Při sochařské výzdobě Kotěrova pavilonu z let 1907-08 se přikláněl k neoklasicismu. Následovala řada smyslně vitálních plastik ženských postav (Eva, Sulamit Rahu, Messalina). Tendenci ke klasickému objemu a tělesnosti a zároveň k dynamickému pohybu uplatnil v monumentálních realizacích (sochařské skupiny na pylony Hlávkova mostu z let 1912-13, Raněný z r. 1916, Vítěz z r. 1921, dekorativní práce pro Gočárovu Legiobanku z let 1922-23, pomníky Sv. Čecha a B. Smetany z 20.let). Tvořil i podobizny (Švabinský z r. 1918, E. Vojan z let 1919-20). Svůj život ukončil r. 1925 sebevraždou.
Jan Štursa
Tanec
litografie, 1917
9,5 x 6,5 cm
rámováno / framed
Jindřich Štyrský
11. srpen 1899, Dolní Čermná u Lanškrouna - 21. březen 1942, Praha
Byl malířem, fotografem, ilustrátorem, prozaikem, básníkem a grafikem. Vystudoval Akademii výtvarných umění v letech 1920 až 1923 u profesora Jakuba Obrovského a Karla Krattnera. Jeho rozsáhlá tvůrčí aktivita zasáhla i do scénického výtvarnictví, knižní ilustrace, fotografie a poezie. Kromě toho působil i jako editor literárních děl, byl redaktorem a životopiscem. Pokoušel se také o teoretické zobecnění své tvorby v řadě článků, manifestů a přednášek.
V roce 1922 přerušil studium a odjel do Jugoslávie, kde se na Korčule seznámil s Toyen, která se pak stala jeho celoživotní družkou. V roce 1923 byl členem Devětsilu a účastnil se s Toyen jeho výstav. Oba publikovali v Disku a Pásmu. V letech 1925 až 1928 žil v Paříži. V roce 1928-1929 byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Založil erotickou Edici 69 (1931) a redigoval Erotickou revue (od 1933). Od roku 1933 byl členem SVU Mánes a spolu s Toyen obesílal výstavy spolku. Roku 1934 se stal zakládajícím členem Skupiny surrealistů v ČSR. Redigoval edici Surrealismu. Na počátku 20. let vstoupil do výtvarného života lyricky laděnými obrazy kubistické provenience.
V polovině 20 let dospěl ke dvěma protichůdným výsledkům. Kubistické obrazy a poloabstraktní koláže jakožto první cesta jej vedly k autonomnímu barevnému lyrismu a k nefigurální tvorbě, zatímco druhá cesta obrazové básně jej vedly k volným asociacím konkrétních představ, tudíž k surrealismu. On se však nedal svést ani jednou z nich. Spojením cest obou dospěl k původnímu básnickému výrazu-artificialismu, založeném na asociativní a evokativní hodnotě abstraktní barevné struktury. V rámci evropského surrealismu zaujímá Štýrského tvorba významné postavení. Byl jedním z prvních realizátorů barevné koláže, zabýval se otázkami ontické (výklad snů) inspirace díla. Kromě tohoto u něj vidíme ještě další výrazové polohy, směřující většinou do oblasti erotické, nebo agresivní a kritické imaginace a černého humoru.
Jindřich Štyrský
Polostrov
zinkografie, 1931
13 x 8 cm
Jindřich Štyrský
Zeď
dřevoryt, 1936
18 x 11,5 cm
Jindřich Štyrský
Zrcadlení
zinkografie, 1932
14 x 9,5 cm
