Česká grafická modernaPráce na papíře 9-10/2017
Švabinský, Teige, Tichý
Max Švabinský
17. září 1873, Kroměříž - 10. únor 1962, Praha
Malíř, kreslíř, grafik. V letech 1910-27 byl profesorem grafické speciálky na AVU, osmkrát byl zvolen jejím rektorem, od r. 1947 byl čestným členem profesorského sboru. Vystavoval od r. 1896, samostatně od r. 1932. Byl členem České akademie, člen kuratoria Moderní galerie, rytíř řádu Čestné legie Francouzské Republiky, Dr.h.c. Masarykovy univerzity v Brně, národní umělec. Vycházel z neorenesančního historismu a posléze secesního symbolismu (kolorovaná perokresba a olej Splynutí duší, 1896-97, olej Chudý kraj, 1899-1900), tvořil portréty svých dvou manželek, skupinové portréty rodiny i podobizny význačných představitelů kultury, vědy i politiky. Známé jsou jeho návrhy oken svatovítského chrámu (1937-39), grafické cykly Rajská sonáta, Satyr aj., návrhy bankovek a známek. V krajinářské tvorbě navazoval na pozdní impresionismus. Přežil své vrstevníky téměř o půlstoletí a stal se uznávaným klasikem české výtvarné tvorby.
Max Švabinský
Déšť
lept, 1913, opus 116
11,5 x 16 cm
Max Švabinský
Hymnus na moře v noci
litografie, 1944, opus 493
28 x 20,5 cm
Max Švabinský
Petunie
litografie, 1948, opus 557
20,5 x 13,5 cm
Max Švabinský
Ranní lov
lept, 1911, opus 56
36 x 30 cm
Max Švabinský
Trojoký Jupiter
itografie, 1944, opus 490
27,5 x 20 cm
Max Švabinský
Zlatý večer
dřevoryt, 1919, opus 178
25,5 x 19,5 cm
rámováno / framed
Max Švabinský
Ženský akt zezadu II
litografie, 1929, opus 229
18 x 15 cm
Karel Teige
13. prosinec 1900, Praha - 1. říjen 1951, Praha
Kritik, teoretik výtvarného umění, architektury, literatury a filmu, výtvarník a typograf. Zakladatel Devětsilu, člen Levé fronty, mluvčí Skupiny surrealistů v ČSR. Všestranně nadaná a orientovaná osobnost, spjatá s osudem české meziválečné avantgardy. Ranné grafiky a kresby byly ovlivněné Tvrdošíjnými, ale i kubismem a expresionismem. Od počátku 20. let se začal věnovat převážně teorii. Podílel se na sborníku Devětsil a ročenky Život II., r. 1922 byl hlavní redaktor Stavby a dále výtvarným referentem Času (1919-1921), Ruchu (1919), Práva lidu (1919-1922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922). R. 1923 vyšla jeho monografie o J. Zrzavém a A. Archipenkovi. Od r. 1923 se věnoval typografii, architektuře a užitému umění. S V. Nezvalem formuloval poetismus a s J. Štyrským inicioval obrazové básně, ve 40. letech se věnoval především koláži. Od konce 20. let se stal uznávanou osobností i v zahraničí, zejména v architektuře. V letech 1929 - 1931 přednášel na Bauhausu, věnoval cyklus přednášek sociologii architektury (1931). Koncem 30. let vydal monografii o J. Štyrském a Toyen (1937), publikoval brožuru Surrealismus proti proudu (1938). Ve 40. letech nesměl publikovat, ale zabýval se dále filosofickými otázkami vývoje moderního umění.
Karel Teige
Krajina
linořez, 1921
15 x 20 cm
rámováno / framed
Karel Teige
Myslivna
linořez, 1917
19 x 14 cm
Karel Teige
Tanečnice
linořez, 1918
16 x 12 cm
František Tichý
24. březen 1896, Praha - 7. říjen 1961, Praha
Malíř, grafik, scénograf a ilustrátor v Praze. V letech 1910 - 1913 se učil litografem v grafickém závodě firmy Koppe a Belmann v Praze na Smíchově, pak studoval na AVU v Praze, studia nedokončil. Ještě během studia pobýval na Slovensku, na Oravě (1924), kde mu zprostředkoval práci J. Obrovský. V letech 1929 - 1936 žil v Paříži, zde pracoval jako textilní návrhář a koloroval porcelán, nějaký čas byl také zaměstnán v cirkusu. Ve Francii byl ovlivněn dílem G. Seurata a jeho světelným lyrismem, inspiraci našel i v Picassově neoklasicismu, hlavně však v poetismu francouzském i českém. Ztvárňoval s neobyčejnou imaginací témata tragického osudu člověka, celý život se věnoval tématu cirkusu, velkoměsta, života v kavárnách, maloval i exotické motivy a magická zátiší (např. Artista s talíři, 1931, Kulečník, 1933, Kouzelník s kartami, 1934). Věnoval se i grafice, hlavně litografii a suché jehle, ilustroval. Stal se přední osobností poetismu a avantgardy 30. let. Po r. 1945 působil jako profesor na VŠUP, počátkem 50. let ze školy odešel. Jeho tvorba neztratila na osobitosti, rozvíjel nadále téma cirkusu, přitahovaly ho výjimečné osobnosti s bolestným osudem (Don Quijote, cyklus imaginativních portrétů Paganiniho, J. Sudka aj.).
František Tichý
Francouzská poezie
suchá jehla, 1957, opus 294
13,5 x 9,5 cm
František Tichý
Jezdec pádící na koni
suchá jehla a akvarel, 1939, opus 35
29 x 20 cm
František Tichý
Kostel a ruce
suchá jehla, 1948, opus 178
11 x 8,5 cm
František Tichý
Lev Bobby
suchá jehla, 1938, opus 15
13,8 x 21,9 cm
rámováno / framed
František Tichý
Měsíční krajina
suchá jehla, 1948, opus 174
11 x 8,5 cm