ŽivotopisLidská komedie / The Human Comedy - 60 grafických listů / 60 graphic sheets
Lidská komedie
dr. Vilém Stránský
(úryvky z knihy)
"Očekáváte, že vám řeknu, co je to umění?
Kdybych to věděl, nechal bych si to pro sebe".
Picasso
ZÁPASY BÝČÍHO PÁNABOHA
Pablo Picasso byl bez jakékoli nadsázky největší umělec XX. století a dost možná, že i dosavadních dějin umění. To, co byl Einstein ve fyzice, Nobel v třaskavinách nebo Miles Davis v jazzu. Změnil pohled na umění jako žádný jiný umělec před ním, ani po něm. Postavil na hlavu do té doby užívaná pravidla výtvarné tvorby, ukazoval řadě umělců nové cesty a podněcoval je k dalšímu rozvoji uměleckého výrazu. Žádný jiný člověk není spjat s pojmem moderní umění jako Pablo Picasso. Pro mnohé je to největší kumštýř minulého století, pro ostatní talentovaný šarlatán. Pro oba tábory je neoddiskutovatelný fakt, že nikdo jiný neovlivnil umění tak, jako právě on. Známý jako zakladatel kubismu (málo se ví, že první kubistický obraz vystavil Braque dříve) pokračoval Picasso v experimentování a v provokování kolegů i divácké obce až do své smrti. Každá změna ztělesnila jeho radikální ideje; jako by Picasso žil řadu uměleckých životů.
Narozen 25. října 1881 ve španělské Malaze. Dal přednost neobvyklému jménu Picasso po matce (1855-1939), než běžnějšímu Ruiz po otci (1840-1913). Ve čtrnácti během jednoho dne dokončil celoměsíční zkoušky na Akademii výtvarných umění v Barceloně a přeskočil dva ročníky, odtud jel studovat na Akademii San Fernando v Madridu. Poté se vrací do Barcelony a je častým návštěvníkem známého uměleckého kabaretu Els Quatre Gats (U čtyř koček). Na Barcelonu nikdy nezapomněl: v roce 1970 věnoval 800 převážně ranných prací svému muzeu v Berenguer de Aguilar Palace.
Léta 1901-04, která v melancholické tonalitě zobrazují izolované figury, výraznou bezmoc a smutek, nazýváme modré období. Picasso často pendluje mezi Barcelonou a Paříží; až v roce 1904 dává hlavnímu městu umění definitivně přednost. Studoval mistrovská díla v Louvru a společně s kumpány byl častým návštěvníkem kabaretů jako Lapin Agile. V letech 1905-06 nastává u Picassa radikální změna barev a nálad. Začíná být fascinován akrobaty, klauny a potulnými cirkusovými rodinami. Pohrává si se subtilní růžovou a šedou. Vzniká růžové období kde oproti modrému období dominují figury, které se umějí prosadit. V roce 1907 maluje Avignonské slečny (Les Demoiselles d´Avignon), jedno z nejobjevnějších pláten moderního umění. Název mu dává až mnohem později André Salmon podle bordelu v Avignonské ulici (Carrer d´Avignon) v Barceloně, který Picasso velmi často navštěvoval a vůbec ne kvůli malování... Už se moc neví, že původně byl na plátně centrální figurou námořník obklopený prostitutkami.
Picasso měl štěstí na obchodníky; hned první výstavu v roce 1901 mu v Paříži připravil Ambroise Vollard, který okamžitě rozpoznal umělcův mimořádný talent; prodal mu 15 obrazů ještě před zahájením. ...
... Ve čtyřicátých letech věnoval čas variacím na díla světových mistrů. Nově interpretoval Lucase Cranacha (David a Bethsabé, Venuše s Kupidem), Nicolase Poussina (Únos Sabinek, Bakchanálie), Eugena Delacroixe (Alžírské ženy), Gustava Courbeta (Dívky na břehu Seiny), El Greka (Portrét malíře), Edouarda Maneta (Snídaně v trávě, Lola z Valence), Diega Velázqueze (Las Meninas - Dvorní dámy), Rembrandta (Muž se zlatou přilbou) atd. Všechny variace na staré témata jsou známé nejen v olejích, ale hlavně v kresbách a grafických technikách.
V letech 1945-1949 zkouší nové metody v litografii, vytváří idylické figury faunů, nymf, kentaurů a satyrů, tancujících na arkadických scénách, častěji se objevuje slunce a květiny. Více než 400 litografií vytiskl pro Picassa ve své pařížské dílně Fernand Mourlot; Picasso často pracoval na několika litografických opusech najednou. Poměrně brzo začal kámen opouštět a kreslil na speciální přetiskový papír nebo na zinkovou plotnu, se kterými nebyl problém při transportu. Picasso byl zvyklý nejen opakovat své motivy, ale i zkoušet mnoho stavů, kdy pracoval na určité kompozici a korigoval postup a vývoj kresby.
... V létě 1955 natočil režisér Henri-Georges Clouzot úchvatný dokument Le mystere Picasso (Picassovo tajemství). Jeden z nejjednodušších dokumentárních filmů, jaký si lze představit. Picasso hraje sám sebe, před ním je jen malířský stojan, držící sklo, a na něm připevněné velké formáty transparentního papíru. Při čelním pohledu kamery umělec není vidět, divák sleduje a slyší pouze skřípající tahy tušemi, kdy barva prosakuje na druhou snímatelnou stranu. Pokud se nezapojí druhá (boční) kamera, divák Picassa nevidí, ale je součástí unikátního zrodu a proces tvorby díla, čáru po čáře plochu po ploše. Pod jeho štětcem ožívají toreadoři a jejich oběti, kohouti, pláže, odpočívající ženské akty. Jen do trenýrek oblečený Picasso si s kresbou dělá naprosto, co chce. Nejsilnější momenty jsou ve chvílích, kdy se Picasso rozhodne hotovou kresbu kompletně překrýt a přepracovat; bez smazání původní kompozice, ale přidáním dalších ploch a linek, dokud není spokojený. Nikdy nebyl proces tvorby zaznamenán tak bezprostředně, v reálném čase. Nikdy předtím si divák nemohl tak do hloubky uvědomit neuvěřitelnou suverenitu a jistotu Picassovy kresby. Tajemství geniálního Picassa bylo skrytou součástí tohoto úžasného one-man-show baletu.
Režisér Henri-Georges Clouzot a Pablo Picasso byli sousedé a přátelé. Jejich dokument umožnil divákům nahlédnout do dílny největšího z největších a zúčastnit se průběhu tvorby dvaceti originálních prací. Původně mělo jít jen o kratičký záznam, ale Picasso se rozjel a Clouzot s kameramanem Claudem Renoirem nechali kameru běžet. Picasso kreslil téměř bez pauzy 14 hodin; bylo mu tehdy čtyřiasedmdesát. Výsledný film trvá 75 minut. Obdržel Zvláštní cenu poroty na Filmovém festivalu v Cannes 1956 a v roce 1984 byl zařazen mezi poklady národního dědictví Francie ...
... Ale nejvíce se grafické tvorbě začal věnovat až po druhé světové válce. Stejně šťastné bylo setkání s Fernandem Mourlotem, u kterého tiskla celá plejáda nejlepších z nejlepších: Braque, Buffet, Dubuffet, Chagall, Cocteau, Le Corbusier, Delvaux, Derain, Dufy, Giacometti, Léger, Masson, Matisse, Miro, Vasarely, Villon Wunderlich a řada dalších. Picasso jeho ateliér v pařížské Rue de Chabrol navštívil v listopadu 1945 a zůstal tam celé čtyři měsíce. Přicházel každý den v devět a končil okolo osmé večer. Jeho nezměrná tvořivost, vynalézavost a zápal mu umožnily zmocnit se této techniky stejně dokonale, jako předtím ovládl suchou jehlu, lept, akvatintu, dřevoryt a později linoryt. Protože Picasso litografii rychle zvládl a nechtěl ztrácet čas v dílně, nechával si do svého ateliéru vždy okolo dvanácté vozit nátisky z předchozího dne a předával k tisku nové kresby na přetiskovém papíru či na zinkové desce. Mezi roky 1945-1949 Picasso vytvořil okolo 200 litografií; Mourlot pro něj vyhradil dva ze svých nejlepších specialistů-litografů, zpočátku Raymonda Tutina, posléze Henri Deschampse, se kterým pak spolupracoval do konce života.
... Picasso měnil své přítelkyně se stejnou lehkostí jako maloval. Vztah k ženám ovlivňovalo jeho nálady i tvorbu. Picasso nadšeně portrétoval všechny své přítelkyně (nejčastěji Françoise Gilotovou), manželky (především Jacquelinu Roqueovou) i společné děti.
Např. konec modrého a začátek růžového období patrně způsobilo setkání s Fernande Olivierovou (1881-1966), se kterou žil sedm let během počáteční pařížské fáze. Krátkou dobu žil s Evou Gouelovou (1885-1915). Při práci v Římě se setkal s ruskou baletkou a svou pozdější první manželkou Olgou Chochlovovou (1891-1955), se kterou měl prvního syna Paola (1921-1975) a ten pak dvě děti, Marinu a Bernarda. V roce 1927 na ulici oslovuje sedmnáctiletou Marie-Thérese Walterovou (1909-1977), jejich dcera María de la Concepción - Maya (1935) jakoby Picassovi vypadla z oka. V roce 1936 se seznamuje s jugoslávskou fotografkou Dorou Maarovou (1907- ?). V roce 1943 poznává začínající malířku Françoise Gilotovou (1921- ?), která mu porodila Clauda (1947) a o dva roky později i čtvrté dítě v celkovém pořadí dceru Palomu (1949). Druhou a poslední manželkou (po boku Picassa zůstala ze všech žen nejdéle - a až do smrti) byla Jacquelina Roqueová (1927-1986), se kterou se seznámil v roce 1953 a po osmi letech se vzali. O smrti přemýšlel jako o své poslední ženě: "Celou dobu myslím na Smrt. Je to jediná žena, která mne nikdy neopustí" ...
... Při dělení majetku se zrodila myšlenka na zřízení Picassova muzea. Zákon, platící ve Francii od roku 1968, umožnil dědicům zaplatit dědickou daň uměleckými díly; ta pohlcuje 16-20% dědického podílu, podle stupně příbuznosti. Bylo to rozumné řešení pro všechny zúčastněné strany - pro dědice, stát i uměnímilovnou veřejnost. Naprázdno ale vyšel umělecký trh; kdyby museli dědicové zaplatil daň penězi, byli by bývali nuceni mnohé zděděné umělecké skvosty okamžitě prodat. Kdyby bylo na trh vrženo takové množství Picassů, ceny by šly rázem dolů. Stát měl přednostní právo výběru a pro muzeum bylo vyčleněno celkem 228 olejů, 149 plastik, 85 keramik, 1496 kreseb a 1622 grafických listů. Francie tak získala nejrozsáhlejší sbírku nejznámějšího španělského malíře ...
... Mnohem snazší se sbírat Picassovu grafiku, která je zatím sem tam sehnatelná. Zatím. I když Picasso vytvořil tisíce grafik, postupně se z trhu vytrácejí a zůstávají v majetku dokonce i těch, kteří mu kdysi nemohli přijít na jméno - dnes i jako investice. Poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku a násobek se každým rokem zvyšuje! ...
... Během pětasedmdesáti tvůrčích let (sic!) vytvořil 45 000 artefaktů, nejen maleb, ale i plastik, keramik a objektů z nejrůznějších materiálů; jenom kreseb a grafických listů bylo okolo 27 000! Dost na to, aby udržel zájem o svoji tvorbu v neustálém pohybu - a přesto je ho na trhu s uměním trvalý nedostatek. Nejsou to jen obrazy, které vystupují na hvězdná nebe; např. v roce 1982 bylo 98 grafických listů z Suite Vollard prodáno v newyorské Sotheby´s Parke Bernet za bezmála US$ 1.4 miliónů! A konkurenční aukční síň Christie's prodala v roce 1999 Picassův lept s akvatintou La Femme au Tambourin za US$ 376.500 (+ 20% marže aukčního domu)! Grafický list byl podepsán a číslován 30/30 ...
Poznámky k vystaveným opusům
Během svého 75 let plodného života vytvořil tisíce maleb, grafických listů, plastik a keramik. Zervosův catalogue raisonné (seznam děl) dosud čítá 34 svazků a stále není kompletní. Všechny grafiky vzhledem k nesmírně Picassově pracovitosti, kombinované s patřičným bohémstvím, snad ani kompletně katalogizovány být nemohou. Současná výstava má snahu zahrnout nejvýraznější Picassovy grafické počiny, převážně z posledního období tvorby. Grafiky Picasso sám netiskl, realizaci nechával na svých uměleckých tiskařích, jako byli: Eugene Delâtre, Louis Fort, Roger Lacouriere, Aldo a Piero Crommelynckovi, Fernand Mourlot a Henri Deschamps nebo Hidalgo Arnéra a další.
Původní kvaš L´Arlequin (Harlekýn) z roku 1908, který vlastní Národní galerie v Praze a často je reprodukován na plakátech či v katalozích, velkoryse litografoval Henri Deschamps pod dohledem Picassa. Šlo patrně o reciproční zápůjčku naší Národní galerie do pařížské Mourlotovy dílny, protože Deschamps za života Pabla Picassa převedl do litografické techniky nejméně dvanáct děl (kresby, kvaše, koláže) z původní sbírky Dr.Kramáře, z nichž mnohé jsou dodnes v expozici Národní galerie v Praze. L´Arlequin (Harlekýn) patří bezesporu k prestižním dílům sbírky.
Z vrcholného Picassova období, s klasickou čistotou a harmonií, je podáno 30 výjevů z Les Metamorphoses d'Ovide (Ovidiovy Proměny). Litografie Deucalion et Pyrrha (Deukalion a Pyrha) a Chute de Phaéthon avec le Char du Soleil (Pád Phaëthona a sluneční vůz), tištěné podle leptů, vydalo bibliofilské nakladatelství Edito-Service Genf.
Druhá nejstarší je barevná litografie Les Deux fréres (Dva bratři), tištěná z kvaše v 1930 v pařížském L´Atelier Desjoberts. O jak ceněnou předlohu jde dokazuje, že se tato práce skví v reprodukci na obálce prvního průvodce k slavnostnímu otevření v 1985 Musée Picasso.
Životopis
1881
25.10. se narodil v Malaze jako 1. dítě Dona Josého Ruize Blasca a Doni Maríi Picasso y Lopez.. Otec byl učitel kreslení.
1889
začíná se učit kreslit
1891
přestěhování do La Coruňa, za otcovou prací.
1892
nástup na uměleckou školu, kde učí otec.
1895
přestěhování do Barcelony, umělecká akademie La Lonja, po složení zkoušky přestupuje na vyšší stupeň.
1896
vystavení první významné olejomalby První přijímání.
1897
za druhou olejomalbu Věda a láska k bližnímu získáváv Malaze zlatou medaili, nastupuje na Královskou akademii v Madridu.
1898
po nemoci opouští Madrid, vrací se do Barcelony. Potkává řadu významných malířů a umělců, mj. Casagemase - později blízkého přítele.
1900
odjezd s Casagemasem do Paříže, seznamuje se s dílem Toulose-Latreca, Degase, Cézanna. První nabídka obchodníka s uměním, maluje Le Moulin de la Galette (Guggenheim Museum, N.Y.).
1901
Casagemas spáchá sebevraždu. Druhá cesta do Paříže, výstava u Ambroise Vollarda, který prodá 15 obrazů ještě před zahájením. Začátek modrého období.
1904
natrvalo se stěhuje do Paříže. Seznámí se s Fernandou Olivier. Inspiruje se v cirkuse Médrano k řadě svých obrazů. Tím končí modré období.
1905
začátek růžového období. Častá cirkusová témata.
1906
potkává se s obchodníkem s obrazy D.H.Kahnweilerem. Ambroise Vollard zakoupí velké množství obrazů od Picassa. Picasso cestuje do Španělska.
1907
G. Apollinaire ho seznamuje s G. Braquem. Svým obrazem Les Demoiselles d´Avignon způsobí senzaci a vytvoří tak první kubistické dílo. Kahnweiler se stává jeho jediným obchodníkem.
1909
s Fernandou odjíždí do Španělska, kde maluje řadu významných kubistických obrazů. První výstava v Německu.
1911
první výstava v New Yorku. Léto tráví s Braquem ve Španělsku. Rozchod s Fernandou, nové přátelství s Evou Gouelovou.
1912
smlouva s Kahnweilerem na 3 roky o výhradním zastupování.
1913
tráví jaro v Céret s Evou, Braquem a Derainem. Po smrti otce nový styl - "syntetický kubismus" - plošné kubistické malování.
1914
"Cirkusácká rodina" z roku 1905 se draží za 11.500 franků. S Evou, Braquem a Derainem v Avignonu. Začátek války - Braque a Derain rukují, Kahnweiler odchází do Itálie.
1916
Seznamuje se s ruským impresariem Djagilevem, vytváří dekorace pro ruský balet.
1917
se připojuje k divadelní (baletní) skupině Djagileva, seznamuje se Stravinským a budoucí ženou Olgou Chocholovou.
1918
nový obchodník, který jej zastupuje - Rosenberg. Picasso se díky baletu dostává do tzv. vysoké společnosti. Svatba s Olgou.
1919
seznamuje se s Miróem. S baletem a Olgou tráví tři měsíce v Anglii v Londýně.
1921
narození syna Paula - opět malířské téma matka a dítě. Návrat Kahnweilera z exilu.
1923
léto tráví v Cap d´Antibes, kam přijíždí i jeho matka. První náměty koupajících se.
1925
tráví léto v Juan-les-Pins s Olgou a Paulem, první vztahové napětí mezi ním a Olgou.
1926
prázdniny v Antibes, podzim s Olgou ve Španělsku.
1927
náhodně se seznámí s Marií-Terese Walter (17 let), která se stává jeho milenkou.
1929
pracuje se sochařem Gonzalesem na řadě soch. Vznikají obrazy s agresivními ženskými hlavami, které naznačují manželskou krizi s Olgou.
1930
kupuje zámek Boisgeloup, prázdniny tráví v Juan-les-Pins. Vzniká 30 leptů pro Ovidiovy Proměny (Metamorphoses). Pro Marii-Terese kupuje byt v Paříži.
1932
tvoří sérii obrazů žen, pro něž pózovala Marie-Terese. Velká retrospektivní výstava jeho obrazů v Paříží a Curychu. První soupis jeho díla vydává Ch. Zervos.
1934
cestuje s Olgou a Paulem do Španělska. Velké téma býčí zápasy.
1935
Marie-Terese otěhotní, rozvod se však z majetkových důvodů odkládá. Narození dcery María de la Conception, zvané Maya.
1936
léto tráví s Marií-Terése a Mayou v Juan-les-Pins. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se otevřeně staví proti Frankovi. Je jmenován ředitelem Prada v Madridu. Setkává se s Dorou Maarovou - jugoslávskou fotografkou. Olze přenechává zámek Boisgeloup, sám se stěhuje s Marií-Terese a Mayou do domu A.Vollarda.
1937
26. dubna letecký útok na Guernicu - Picasso tvoří svůj nejzásadnějsí obraz pro španělský pavilón na Světové výstavě v Paříži - Guernica (olej na plátně, 349,3 x 776,6 cm, dnes Museo del Prado, Madrid).
Tráví léto v Mougins u Cannes, potrétuje Doru Maarovou.
1939
umírá Picassova matka. Ve stejný den potrétuje Doru i Marii-Terese ve stejné póze. Po vypuknutí války se přesunuje s Dorou, Marií-Terese, Mayou a sekretářem Sabartésem do Royanu. Velká retrospektivní výstava v New Yorku.
1940
německým důstojníkům rozdává fotografie Guerniky. Na otázku "To jste udělal vy?" odpovídí důstojníkům: "Ne, vy!"
1943
setkává se s malířkou Francoise Gilolovou.
1944
Po osvobození Paříže vstupuje do komunistické strany. Účastní se Podzimního salónu, prestižní přehlídky uměleckých děl v Paříži, kde čelí značné kritice.
1945
maluje Kostnici - protiváhu ke Guernice. Kupuje dům pro Doru v Menerbes. Zahájení prací v litografii v ateliéru Fernanda Mourlota.
1946
Francoise se stává jeho milenkou a stěhuje se k němu, v červenci otěhotní. Picasso pracuje v Antibes pro muzeum a po 4 měsících práce věnuje obrazy muzeu, to je brzy pojmenováno Musée Picasso. První návštěva ve Vallauris.
1947
tráví spoustu času v Mourlotově litografickém ateliéru. Francoise porodí Picassovo třetí dítě - Clauda. Začíná tvořit keramiku.
1948
stěhuje se do Vallauris s Francoise a Claudem. Účast na světovém mírovém kongresu intelektuálů ve Vratislavi.
1949
portrétuje Francoise. Tvoří litografie holubice - plakátový motiv světového mírového kongres v Paříži. 19. dubna se narodí Paloma - 4. dítě.
1950
vznikají sochy Koza a Žena s kočárkem, odlity do bronzu. Účastní se světového mírového kongresu míru v Sheffieldu, dostává Leninovu cenu míru. Stává se rovněž čestným občanem Vallauris.
1951
vzniká další zásadní obraz Masakr v Koreji jako protest proti invazi USA.
1953
žije a pracuje ve Vallauris. Portrétem Stalina k jeho smrti vyvrcholí kontroverze s komunistickou stranou. Vzniká řada portrétů podle Francoise. V Perpignanu se setkává s Jacquelinou Roqueovou.
1954
vzniká řada obrazů Jacqueline, Francoise odchází do Picassa, Jacqueline se k němu stěhuje. Umírá Henri Matisse, pro Picassa veliká umělecká ztráta.
1955
významná výstava v Paříži a několika německých městech. Kupuje vilu La Californie v Cannes.
1956
vzniká série obrazů - Ateliér La Californie v Cannes, Portréty Jacqueline a další. Zasílá protestní dopis komunistické straně na protest proti vstupu ruských vojsk do Maďarska.
1957
získává zakázku na nástěnnou malbu pro novou budovu UNESCO v Paříži. Realizuje Pád Ikarův o rok později.
1959
začíná s novou grafickou technikou - linořezem, vznikají variace na Manetovy Snídaně v trávě.
1960
veliká výstava (270 děl) v Tate Gallery v Londýně.
1961
svatba s Jacqueline.
1962
opět dostává Leninovu cenu míru. Vzniká množství portrétů Jacqueline a velká kolekce linořezů.
1963
otevření Musea Picasso.
1964
Francoise Gilotová vydává knihu "Život s Picassem", jenž vyvolá u Picassa zamezení styků s Claudem a Palomou. Navrhuje obří sochu pro Civic Center v Chicagu (Ženská hlava), jenž je postavena v roce 1967.
1966
veliká retrospektivní výstava v Grand Palais a Petit Palais v Paříži - vystavuje zde přes 700 děl. Pracuje na velkém množství grafik.
1968
muzeu v Barceloně věnuje 58 obrazů série Las Meniňas.
1970
veškerá díla z rodinného majetku ve Španělsku věnuje muzeu v Barceloně.
1971
slaví 90. narozeniny.
1972
vzniká řada autoportrétů.
1973
8. dubna umírá v Mougins a 10. dubna je pochován v zahradě zámku Vauvenargues.
1979
stát získává mnoho významných Picassových děl jako vyrovnání dědické daně. V Grand Palais je uspořádána výstava těchto děl, později budou umístěna do Picassova muzea v Paříži.
1985
otevření Picassova muzea v Hotel Salé v Paříži (203 kreseb, 191 skulptur, 85 keramik, více než 3000 kreseb a grafik a dalších objektů, které Picasso používal či vytvořil).
Kniha a film / Book and Movie
U příležitosti výstavy Pabla Picassa "Lidská komedie" byla vydána stejnojmená kniha s barevnými reprodukcemi všech vystavených grafických listů (celkem 110 stran). Součástí publikace je i původní text dr. Viléma Stránského zaměřený na Picassovu grafickou tvorbu.
Kniha vyšla v limitovaném nákladu 400 kusů a všechny výtisky jsou číslovány.
Lze ji objednat na adrese galerie, která Vám ji zašle na dobírku za cenu 260,-Kč + poštovné.
Během výstavy byl v galerii ART promítán
film " Le Mystére Picasso", který natočil v roce 1959 francouzský režisér Henri-Georges Clouzot.
Režisér Clouzot a Pablo Picasso byli sousedé a přátelé. Jejich dokument umožnil divákům nahlédnout do dílny největšího z největších a zúčastnit se průběhu tvorby dvaceti originálních prací …
Picasso hraje sám sebe, před ním je jen malířský stojan, držící sklo, a na něm připevněné velké formáty transparentního papíru. Při čelním pohledu kamery umělec není vidět, divák sleduje a slyší pouze skřípající tahy tušemi, kdy barva prosakuje na druhou snímatelnou stranu ...
