Vladimír PreclíkSochy a kresby

Vladimír Preclík se narodil v roce 1929 Hradci Králové. Jeho otec, železničář, byl zároveň znamenitým výrobcem loutek, což patrně velmi ovlivnilo Preclíkovu oblibu sochařského vyjádření ve dřevě. V Hradci se vyučil řezbářem a poté nastoupil na Vyšší průmyslovou školu sochařsko-kamenickou do Hořic. Přes četné zdravotní problémy odmaturoval a v roce 1955 promoval na Vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Josefa Wagnera. Ve stejném roce se oženil se sochařkou Zdenou Fibichovou.

Po dlouhé nemoci a ročním pobytu v sanatoriu začal svou sochařskou dráhu, kterou zahájil prací na cyklu portrétů Česká Avantgarda. Pokračovaly další sochařské projekty, spolupráce s polskými a chorvatskými sochaři a v roce 1965 půlroční pobyt ve francouzské Provenci a Paříži, kde se účastnil řady společných i samostatných výstav a setkal se i s Josefem Šímou. V roce 1966 zakládá V Hořicích sochařské sympozium, které se s vynucenými přestávkami (zákaz po roce 1969) pořádá dodnes. V roce 1967 byl jako jediný čeký umělec pozván k účasti na světové výstavě Sochařství XX. století Expo 67 v Kanadě, v témže roce vystavoval na 9. bienále sochařství v Sao Paulu v Brazílii, o rok později pracoval ve Švýcarsku a Francii, v Benátkách na 34. bienále obdržel cenu významnou cenu (Akston Foundation, USA). V roce 1969 po zákazu Hořického sympozia pracoval ještě několik měsíců ve Švýcarsku a po odmítnutí emigrace se vrací na dlouhou dobu do Čech.

Mezi lety 1970 a 1989 vytvořil řadu sochařských cyklů převážně v technice dřeva, ale i kovu a dalších materiálů, spolupracuje s různými divadly, pro něž vytváří scény, jeho motivy byly použity v literatuře jako výtvarný doprovod, vytváří cyklus pastelů a akvarelových obrazů. Jeho dílo bylo instalováno v řadě institucí, škol a nemocnic. V roce 1988 vydává svou první knihu – Dřevěná kniha, po níž postupně následuje další 11 knih.

V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady za Východočeský kraj a Prezidentem republiky jmenován řádným profesorem sochařství na Fakultě architektury na Vysokém učení technickém v Brně. O dva roky později se mu podařilo spoluzaložit Fakultu výtvarných umění při VUT a je jmenován jejím děkanem.

"Po celé toto období stál v jejím čele jako děkan a měl tak možnost formovat její vývoj. Založení této školy, na niž brněnská a moravská veřejnost čekala více než sedmdesát let, patří nesporně k největším pozitivům polistopadového vývoje v této oblasti v našem městě," píše se v Preclíkově medailonku, který byl sepsán pro slavnostní udělování Cen města Brna za rok 1998.

Zasloužil se o založení dalších sochařských sympozií v různých místech republiky, maluje, píše, tvoří další sochařská i malířská díla a cykly. V roce 1994 je jeho monumentální socha Zákoník (výška 242 cm), kterou vytvořil v roce 1969 pro parlament Československé republiky, konečně instalována, a to ve foyeru Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Další monument Tympanon (výška 350 cm) vytvořil pro Klicperovo divadlo v Hradci Králové, je autorem náhrobku Voskovce a Wericha, který je umístěný na Olšanských hřbitovech v Praze. Jedním z posledních Preclíkových děl, které zná široká veřejnost, je památník druhému odboji na pražském Klárově.

V roce 1998 bylo na bechyňském zámku otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka, kde trvalá instalace představuje průřez jeho dílem na 5 poschodích bývalé sýpky.

Za svůj aktivní přístup získává mnoho cen za celoživotní dílo, invenční přínos v oblasti výtvarné kultury, literatury a pedagogiky. 3. dubna 2008 po dlouhé nemoci umírá.