ŽivotopisUtajené země

Tomáš Honz se narodil roku 1989 v Praze. Jeho otec je podnikatel, matka učitelka. Nikdy netrpěl hmotnou nouzí, rodiče ho nechali jít si za tím, kam ho to táhlo. K malování se poprvé dostal jako malý chlapec, když pozoroval dědu při práci. Děda byl amatérský malíř, ale šikovný v zacházení s olejem. Brzy se ukázalo, že kreslení je Tomášovou nejoblíbenější činností. Maloval všechno a pořád. Než šel poprvé do školy, zaplnil již tucty skicáků dinosaury, letadly, traktory a vojáky.

Později docházel na základní uměleckou školu na Proseku, kde se mu dostalo základní umělecké průpravy. Na gymnáziu, ve věku, kdy tolik dětí změní koníčky, také prošel krizí. A kdyby nebylo špatných známek z matematiky, málem z něj byl programátor. Naštěstí se tak nestalo a dva roky před maturitou se vrátil k umění a podal přihlášku na Akademii Výtvarných Umění v Praze.

S přípravou na zkoušky na Akademii mu pomáhali na ZUŠ Štítného v čele s panem Vošáhlíkem. Příjímacím řízením prošel a ve dvaceti letech byl přijat do ateliéru kresby a grafiky prof. Lindovského. K tomu také dodnes chová veliký respekt.

Během studií na AVU se podíval na semestr do ateliéru malby prof. Berana a na poslední tři roky přestoupil na malbu Michaela Rittsteina, kde i diplomuje.

V průběhu studia si vydělával peníze jako ilustrátor digitální malbou a také pracoval jako matte painter na speciálních efektech do filmů. S touto dobře placenou prací však skončil, když si po vážném úrazu uvědomil, že konzumním životem žít nechce.

V roce 2011 se totiž náhodou napil kyseliny a poleptal si jícen. V nemocnici si následně uvědomil spoustu věcí. V bolestech jediná věc, kterou dokázal dělat bylo čtení Gombrichova Příběhu umění a koukání z okna na přírodu. A právě zde poprvé prozřel a zde započalo jeho probuzení. Když se vrátil domů, jako nový člověk s čistým zrakem, nedělal už stejné věci jako dřív. Začal chodit ven do přírody, obdivoval stromy, poslouchal ptáky, pozoroval nebe nebo běhal v dešti. Všechno pro něj bylo úžasné a živé. Tehdy také poprvé vyrazil do plenéru. Rychle zjistil, že nechce umění dělat tak, jak se od něj očekává. Musí ho dělat tak, jak cítí že je to upřímné a správné. A to je venku, tváří v tvář krajině.

V roce 2014 strávil jeden semestr na Taiwanu na stáži. Učil se čínskou malbu, kaligrafii a strávil mnoho času v horách, džunglích a v chrámech s mnichy. Zde udělal zatím poslední krok ke svému plnému probuzení. Nyní je pro něj okolní svět stejnou měrou jeho součástí, jako jeho ruce či nohy. "Je to základní stav vědomí.

Dnes Tomáš hodně cestuje a sbírá zkušenosti a zážitky, které jsou pak inspirací pro jeho obrazy. Dělá venku v plenéru ale i doma v ateliéru olejem, maluje tuší a akvarelem a pro radost stále tvoří i na počítači digitální obrazy. Učí také worksopy zaměřené na malbu - předávat dál své zkušenosti mu dělá velikou radost.

Nejvíce si cení svobody.