Texty o umělcisochař / sculptor
Herecká společnost
Pamatuji si jako dnes to zvláštní tajuplné vytržení, když jsem s bratrancem přijel ke klatovskému kováři kovat koně: plameny výhně a rudobílé železo. Snad už jsem kdesi uvnitř cítil ono dosud nejasné uhranutí, které má už dávno ve mně povahu poselství – oheň jako svět potence, dárce možného, zdroj vzniku forem a ještě daleko před nimi, ale také archanděl apokalyptického zničení. Ne nadarmo byli právě pro tuto tajemnost na prahu hrůzy považováni v dálných dobách kováři za čaroděje a museli pobývat se svými výhněmi opodál lidských sídlišť.
Igor Kitzberger je kovář a mág – právě takový jedná prostřednictvím plamene s démony, spoutává je a zjevuje našim užaslým očím. Jím z ohně vykuté a vyžíhané figury prokazují svoji magickou tajemnost. Znepokojivost Kitzbergerem stvořených figur je v jejich neuchopitelnosti. Nic o nich nevíme, nic se o nich nedozvíme … Ony totiž tyto démonické figury doléhají o to silněji, že vlastně nemají tváře. Jsou jedinečné, ale nikoliv individuální – pohybují se kolem v mihotání pod šamanskou maskou.
Jména Kitzbergerových postav jsou většinou mužská, ženští démoni a božstva se v Kitzbergerově ohnivém pantheonu nevyskytují. Neboť démon nemá pohlaví, stejně jako ho neměl Adam před rajským dělením. Kitzbergerovi démoni, třeba se jmenovali Paganini nebo Farinelli, či přijali obecnější označení jako Harlekýn, jsou z principu androgynií.
Řada Kitzbergerových plastik nese název Tanec, Tanečník, ale podivnou posedlostí tance jsou prodchnuta všechna jeho díla. Tanec je pohyb a gesto. Smysl gest býval odnepaměti magický a sdělný. Kitzbergerovi tanečníci, ale i plastiky nemají gest, nepřijímají gesticitu všemi svými údy – to proto, že se sami a přímo ze své podstaty gesty stávají.
Herecká společnost Igora Kitzbergera není pouhým zmnožením jednotlivých gest. Je především společným setkáním herců a harlekýnů, postav, mezi nimiž se odehrává množství malých příběhů, situací a pocitů. A do tohoto světa herců, klaunů, tanečníků a mágů vás sochař svým dílem zve.
Doc. PhDr. Petr Holý Dr.
Rozhovor se sochařem Igorem Kitzbergerem
BRONZOVÝ TANEC
(maf) Výtvarník, vystavující od neděle 24. května na hradě Helfštýně, Igor Kitzberger, patří rozhodně k zajímavým zjevům mezi mladými českými sochaři. Jeho figurální tvorba - bronzové sochy a plastiky jsou originální už způsobem zpracování kovu i svými náměty - postavy tanečníků, herců se objevují v sólových pohybových kreacích i v seskupeních, plných podivných gest dotažených ad absurdum a záměrných deformací, kdy lidé získávají ptačí rysy.
Mezi vašimi sochami se objevují pouze mužská těla. Proč se nezaměřujete i na ženy?
Mám teď takové hektické období, moc práce, ale ztvárňovat ženu chce naopak zklidnění. Navíc ve svých sochách mám teď výraz, který se mi k ženám nehodí. Chtěl bych dělat ženy, vím, jaký by mohly mít výraz, podobu, ale k tomu dojde snad až se zklidním, až budu mít svůj samostatný ateliér. Teď dělám s tátou, každý sice sám, ale jsme v ateliéru dva, každý se svými nároky, návštěvami...
S otcem budete společně pracovat při Kovářském fóru, cítíte se být více kovářem nebo více sochařem?
Chtěl bych, aby ve mně převažoval sochař, ale jsem současně strašně rád, že jsem i kovář. Kdybych totiž znal pouze tradiční sochařské zpracování, nikdy bych se nedostal k tomu, co dělám. Ve zpracování jsem tedy kovář - řemeslník a v konečném výrazu bych chtěl být sochař.
Váš způsob zpracování je tedy odlišný od zaběhlých zvyklostí - lidé jsou totiž zvyklí, že bronzové sochy vznikají pouze odléváním.
Začínal jsem ocelí, ale ta rezne, hledal jsem tedy materiál, který není venku tak choulostivý. Což je kámen, trochu dřevo a hlavně bronz. Nejbližší mi byl kov, protože z kovu jsem vyšel, uměl jsem ho zpracovávat za tepla, zkoušel jsem tedy bronz. Ze začátku to nešlo tak, jak jsem si představoval, ale dnes už jsem nějaké základy, jak s bronzem pracovat, našel. Tím, že jsem uměl zpracovávat černý kov, tak jsem technologii přenesl do bronzu. Každá socha je jedinečný originál, nedá se odlít několik kopií. V historii by se našlo několik sochařů, kteří takto postupovali, například Picassův přítel Gonzáles, ale nikdo z nich nepracoval s bronzem. Výhoda mého způsobu zpracování je v tom, že nemusím čekat na odlévače, všechno si udělám sám. Je to sice práce navíc, ale já jsem zvyklý takto pracovat. Na odlití sochy bych čekal až půl roku a mezitím bych mohl zjistit, že tudy cesta nevede, že už jsem za tu dobu někde jinde, že se mi to vlastně vůbec nelíbí. Proto jsem raději, když tvořím sám a na jeden zátah.
Při Kovářském fóru budete s otcem vytvářet plastiku Paganinniho, věnujete se flétnistovi Jiřímu Stivínovi - posloucháte jejich hudbu?
Poslouchám, inspirací se vás ale dotýká víc, uvažujete nad nimi, ukládám si je někam do podvědomí. Stivín se mi objevuje už dlouho, rád mám i Jona Andersona z Jethro Tull - přitom jsem ho viděl až v asi v roce 1993 a byl jsem překvapen, jak se jeho pohyby na jevišti podobají mým sochám - já přitom tanečníky dělám už od své maturity na začátku osmdesátých let a Jethro Tull jsem znal pouze z desek. O Paganinnim jsem poprvé uvažoval v době, kdy jsem společně se svou ženou (která je architektka) pracoval na areálu Základní umělecké školy, kde před hudebním pavilonem měla být socha, zhmotňující konkrétní umění a Paganinni mi připadal jako vystihující.
Středomoravské noviny (maf)
K ztvárnění ženy se potřebuje Igor Kitzberger zklidnit
(Helfštýn - Renata Brundová) Slavností vernisáží, jak NP v minulém vydání informovalo, byla ve výstavním sále na druhém nádvoří hradu Helfštýna zahájena 24. května výstava uznávaného akademického sochaře Igora Kitzbergera z Rožnova pod Radhoštěm, který navíc v den vernisáže oslavil své pětatřicáté narozeniny.
"Prací Igora Kitzbergera jsem si všimla už v době jeho studií oboru kovář na Střední umělecko-průmyslové škole v Turnově, kdy svá díla začal pravidelně přihlašovat do soutěží na Hefaistonu," uvedla pro NP Marcela Kleckerová z Muzea Komenského v Přerově, které toto setkání uměleckých kovářů na Helfštýně každoročně pořádá. Po maturitě v roce 1982 Igor Kitzberger absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, kde studoval figurální a reliéfní sochařství. Studium ukončil diplomovou prací na téma osobnost Jana Amose Komenského. "Abych Komenského co nejlépe vystihl, musel jsem se nejprve seznámit s jeho životem, názory a dílem," zavzpomínal akademický sochař.
Igor Kitzberger se v roce 1990 vydal na samostatnou uměleckou dráhu a ve své práci se zabývá kovovými plastikami z oceli a bronzu. Studium postavy Komenského však využil i v roce 1992 k vytvoření pamětní medaile s portrétem Učitele národů. "V komeniologických kruzích byla Kitzbergerova medaile Komenského ohodnocena jako nejzdařilejší," konstatoval ředitel Muzea Komenského František Hýbl. O něco později odhalil I. Kitzberger v německé Postupimi-Nowewsi pamětní desku a roku 1995 zhotovil na objednávku tamních potomků českých exulantů bronzovou skulpturu sedícího Komenského. V roce 1996 byla její replika osazena do atria renesančního Korvínského domu na Horním náměstí v Přerově.
Pro Kitzbergera je nejcharakterističtější figurální tvorba. Mezi jeho pracemi se nacházejí variace nazvané Herecká společnost, Herci, Mimové, Šašci a Pieroti, ale také podivná společenstva postav vytvořených kombinací anatomických znaků lidí a ptáků. Na helfštýnské výstavě lze ale nalézt i Kitzbergerovo ztvárnění Komenského "Divných potvorství" z Labyrintu světa, jako čtyřnohých živočichů se zobáky, jejichž trupy jsou vyplněny skleněnými břichy. Umělce nejvíce však fascinuje pohyb. Proto se mezi jeho díly nacházejí sólové pohybové kreace mužů-tanečníků, postava Niccoly Paganiniho a českého jazzového flétnisty Jiřího Stivína. Ten měl také podle slov Marcely Kleckerové původně na vernisáži vystoupit. "V současné době však probíhá mezinárodní hudební festival Pražské jaro, kterého se Jiří Stivín také účastní. Vystoupení na Helfštýně mu proto bohužel časově nevyšlo. Vzkázal však, že pokud uspořádáme Igoru Kitzbergerovi další výstavu, tak určitě přijede," prozradila M. Kleckerová. Igoru Kitzbergerovi však původně nešlo přímo o ztvárnění Jiřího Stivína, jak se vyjádřil, ale pouze pištce jako takového. Podobnost umělcových děl s osobnostmi hudební scény lze ale spatřit i v dalších pracích sochaře. Obdobné pohybové kreace předvádí při svých vystoupeních totiž i leadr skupiny Jethro Tull Ian Andersson a v poslední době také zpěvák Phil Colins. "V době, kdy jsem sochy tvořil, jsem znal skupinu Jethro Tull pouze z desek. Na vlastní oči jsem rozpohybovaného Anderssona spatřil až mnohem později. Jde tedy výhradě o náhodu," poznamenal sochař.
A proč Igor Kitzberger ztvárňuje výhradně muže? "V současné době prožívám hektickou dobu. Při své práci jsem trošku nervózní. Pracuji v ateliéru s otcem a tudíž se nedokážu plně soustředit. Na ženu mám svůj specifický názor, a to i tvarově. Výraz, který se v současné době projevuje v mé práci, se k ženám nehodí. Na to, abych je ztvárnil podle svých představ se potřebuji zklidnit. Až ta doba nastane a já budu mít svůj vlastní ateliér, přijdou na řadu i ony," odpověděl na dotaz NP mladý umělec, který o sobě říká, že je ve zpracování kovář-řemeslník a v konečném výrazu sochař. "Niterně by chtěl, aby ve mě převažoval sochař, ale jsem velmi rád, že jsem kovář. Kdybych totiž znal jenom tradiční sochařské zpracování, nikdy bych se k současné tvorbě nedostal," mínil Igor Kitzberger.
K bronzu pětatřicetiletý akademický sochař přešel z oceli. "Ocel reziví a je hodně choulostivá. Hledal jsem proto materiál, který se vlivem ovzduší nemění. Technologii zpracování černého kovu jsem proto přenesl na bronz," prozradil Kitzberger. Obdobným způsobem, jako díla vystavená na Helfštýně, jsou zpracovány také insignie rektorátu Ostravské univerzity, Filozofické fakulty a Fakulty zdravotně-sociální, na jejichž ztvárnění získal Kitzberger zakázku v roce 1994. Jedná se o žezla a medaile s řetězy, jež vyjadřují symboliku univerzity a jsou jejími výsostnými znaky. Kitzberger je zhotovil ze stříbra a bronzu v kombinaci s polodrahokamy malachity, almadiny a vltavíny.
Výstava akademického sochaře Igora Kitzbergera by se podle slov Marcely Kleckerové měla 20. srpna přestěhovat z výstavního sálu na druhém nádvoří hradu Helfštýna do nově zrekonstruované budovy bývalé pekárny, kde díla více vyniknou. Ve výstavním sále budou instalovány práce Igorova otce, uměleckého kováře Václava Kitzbergera, který se návštěvníkům hradu představí se expozicí "Autosalon Vaška Kitzbergera", jejíž vernisáž je naplánována na sobotu 22. srpna.
