Česká socha 1900 - 1950sochy
Myslbek, Úprka, Šaloun, Bílek
Josef Václav Myslbek
Oddanost
patinovaná sádra
výška 49,5cm, se soklem 59 cm
Josef Václav Myslbek
20. června 1848 Praha - Nové Město - 2. června 1922 Praha - Staré Město
J.V. Myslbek byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství. Narodil se na pražském Novém Městě v domě čp. 693 v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka. V letech 1868 -1872 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech 1872–1873 byl na studijním pobytu v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela. Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885–1896 působil jako profesor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér. J.V. Myslbek na obou školách vychoval řadu znamenitých sochařů. K jeho žákům patřili mj. Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Otakar Švec, Herbert Masaryk, Quido Kocian, Bohumil Kafka, Jan Štursa, Otakar Španiel, Karel Dvořák, Karel Pokorný nebo Břetislav Benda. Většinu života prožil v Praze. V roce 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím. Zemřel v Praze v 73 letech a je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Zde vystavený model sochy Oddanost, kterou Myslbek vytvořil v roce 1884 pro vídeňský parlament.
František Úprka
Detvanská tanečnice
pálená hlína s glazurou, 1920
výška 51 cm
František Úprka
26. února 1868 Kněždub – 8. září 1929 Tuchoměřice
Známý pod jménem Franta Úprka se narodil 26. února 1868 v obci Kněždub na Moravském Slovácku. Františkův otec Ján Úprka vlastnil selskou usedlost, na které hospodařil. Franta Úprka měl tři sourozence. Jožu, který byl významným malířem, Martina, který hospodařil na rodovém majetku a sestru Alžbětu. V letech 1883–1884 studoval na řezbářské škole ve Valašském Meziříčí. Školu však nedokončil a v roce 1885 odešel do Prahy, kde se zajímal o studium modelování na Akademii u prof. Maudra. Vzhledem k nedokončenému středoškolskému vzdělání nemohl být přijat. Úprka proto nastoupil jako pomocník v řezbářské a sochařské firmě Jana Krejčíka. Po pobytu ve Frankfurtu nad Mohanem a Erfurtu zakotvil zpět v Praze, kde pozvolna přešel od kamenického řemesla k uměleckému sochařství. Svá díla vystavoval v Benátkách, Miláně, Turíně, Římě a Londýně. Svým dílem náleží Franta Úprka k národopisně a folkloristicky orientovanému proudu české secese reprezentovanému mj. bratrem Jožou Úprkou, Stanislavem Suchardou a Dušanem Jurkovičem.
Ladislav Šaloun
Karel Havlíček Borovský
20. léta
25,5 cm
Ladislav Šaloun
Niké
krakelovaná glazovaná kamenina, 1927
37 cm, prémie J.U.V
Ladislav Šaloun
1. srpna 1870, Praha – 18. října 1946, Praha
Jeden ze zakladatelů Ladislav Šaloun studoval v letech 1885–1889 v Reynierově kreslířské škole. Když napoprvé nesložil zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu, obával se dalších zklamání. Proto v letech 1889–1891 studoval sochařství soukromě u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Stylově byl ovlivněn zprvu Josefem Václavem Myslbekem, dále secesí a Augustem Rodinem, s nímž se v Praze roku 1902 setkal. Přátelil se se Stanislavem Suchardou, Františkem Bílkem a Quido Kociánem. Byl všestranným výtvarníkem a pedagogem. Především se věnoval vlastní tvorbě, a to monumentální a komorní plastice. Jeho návrhy soch zpravidla realizovali v kameni jiní sochaři či kameníci, nebo odlévali do bronzu specializovaní kovolitci (Franta Anýž, Bendelmayer a Červenka). K jeho nejvýznamnějším realizacím patří několik pomníků, především sousoší Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. V Chrudimi vytvořil v roce 1924 pomník Josefa Ressela.
František Bílek
Husovo běda
patinovaná sádra, 1934
32 cm
František Bílek
6. listopadu 1872 Chýnov – 13. října 1941 Chýnov
František Bílek byl český grafik, sochař, architekt, autor užitého umění. Stal se jednou z nejvýraznějších osobností českého secesního symbolismu. Zobrazoval převážně náboženská témata, která doplňoval mystickými texty. Již od dětství se u něho projevovalo umělecké nadání. V Táboře vystudoval gymnázium a pak v letech 1887–1890 studoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Kvůli potížím s vrozenou oční vadou – částečným daltonismem – zabraňujícím Bílkovi rozeznávat některé barvy, přešel na radu svých učitelů k Josefu Maudrovi na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze studovat sochařství (1888–1890). Bílek získal stipendium a v lednu 1891 odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Colarossiho akademii. V té době vznikala Bílkova první díla inspirovaná jeho náboženským cítěním: Golgota – hora lebek a Orba je naší viny trest (1892). Nebyla však příznivě přijímána a stipendijní komise v Praze v čele s Myslbekem i Vojtěch Lanna díla odsoudili a Bílkovi bylo stipendium odejmuto. Myslbek se vyjádřil nevybíravě o promarněném stipendiu a o Bílkovi řekl, že není hoden ani srovnání s jeho posledním žákem. Když zakoupil pozemek po zbouraných městských hradbách, nechal si roku 1911 podle svého návrhu postavit vilu s ateliérem v Mickiewiczově ulici na Hradčanech. Zpět do Chýnova se s rodinou přestěhoval po německé okupaci Prahy v roce 1939. Je pochován na místním hřbitově pod svou monumentální sochou Modlitba nad hroby (z roku 1905), která vznikla obezděním stromu.
