Svatopluk KlimešNaturDesign & Sametové a popelové příběhy

Anna Vartecká
NaturDesign
 

Vizuální umělec Svatopluk Klimeš ve své aktuální tvorbě akcentuje především nefotografické strategie spojené s mechanickými materiálovými intervencemi a propalovacími zásahy do fotografického obrazu. Symptomem jeho tvorby je použití fotografie bez skutečně „fotografických“ ambicí. Transformace fotografického záznamu pomocí výtvarných zásahů bývá historicky spojená se snahou média fotografie o vlastní legitimizaci. Záměrné používání technicky nekvalitní fotografie zase využívali především konceptualisti, aby zdůraznili její ideové (a ne estetické) kvality. Klimeš však zachází s těmito procesy takřka dadaisticky spontánně a přibližuje tak zmíněné ambice ke zcela novým výzvám.

Nejnovější cyklus nazvaný NaturDesign částečně odkazuje k předešlým cyklům a pracuje s podobnými vrstvami tvorby: netajený zájem o efektivizaci obrazu; zřejmá snaha interpretovat zažitou vizuální zkušenost a transformovat ji do osobně angažované roviny.

Oheň je živel, ale když ho máme pod kontrolou – můžeme jeho fatální důsledky změnit a naopak – jeho prostřednictvím si vylepšit naši životní úroveň. Tedy – síla řízená kreativním způsobem. Propálením obrazu autor zprostředkuje divákovi vlastní pocitové konotace, nebo vizuální asociace, vždy se však jedná o snahu původní obraz vylepšit a dotvořit. NaturDesign je tedy logickým vyústěním předcházejících cyklů,  autor se hravou formou, ale s vážným osobním zaujetím stává designérem „nalezených vizuálních situací“. Prostřednictvím adjustace a technického aranžmá těchto obrazů vznikají světelné objekty, protože propálené perforace jsou zevnitř vyplněné světelným zdrojem. Dokončují tak proces transformace často odtažitého technického obrazu na  subjektivní a jedinečnou formu.

Termín NaturDesign je autorským pojmem, vyjadřujícím proces hledání jistých archetypálních forem, které podněcují vznik asociativních, téměř narativních obrazů. V designu se taková strategie využívá často, ale primární akcent kladený na intuitivní procesy vlastní tvorby udržuje dílo Svatopluka Klimeše čistě v rovině vizuálního uměleckého zájmu.

V současné post-industriální společnosti je citelné rozplývání hranic mezi mnohými doposud pevnými kategoriemi. Umění a design se vzájemně ovlivňují, inspirují, ale stále existují mezi nimi základní rozdíly, které nejde ignorovat. Z pohledu kategorie designu je dílo Svatopluka Klimeše koncipované ne-vážně, s vážným zaujetím a téměř programově však reflektuje subjektivní procesy hledání, objevování a transformování konkrétní a výjimečné situace.                                       

Mgr. Anna Vartecká
Katedra dějin a teorie umění,
Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem

Marie Klimešová
Popelové a sametové obrazy Svatopluka Klimeše

Už je to asi deset let, co vznikl soubor drobných popelových obrazů Svatopluka Klimeše, ve kterých se objevila vlčí smečka, fragmenty zvířecích fantomů, divočina 
a úzkost.  Někdy v té době se autor začal stále častěji obracet k médiu fotografie. Věnoval se především práci na souborech interpretovaných propalovaných fotografií, které začal brzy umisťovat do světelných boxů. Vedle lightboxů ovšem dále pracoval 
i na rozměrných obrazech a vznikaly také nové velké kresby bengálským ohněm. Vedle krajiny do nich nedávno vnikla i figura, vynořující se ze soustavy zvrásněných vrstev v podobě monstrózních hlav.  Černobílá fotografie, hnědavé linie ožehlého papíru či plátna a tlumené světlo si musely dříve nebo později vynutit reakci - nejprve přivedly autora k rehabilitaci barvy ve fotografii, a v posledním roce k potřebě vrátit barvu i na plochu plátna. Barva se na obraze nenadále objevila v podobě koláže textilních odstřižků, Klimeš nemaluje, ale konstruuje. 

Jeho autorský rukopis nespočívá v malířském gestu, ale své hravé geometrické konstrukce umisťuje, skoro by se dalo říci rozsypává na grafitové pozadí či popelové plochy. Jejich kompozice však je promyšlená a pevná, všechny ústřižky jsou nakonec do sebe zaklesnuty jako jakási smyslově hebká mozaika. Využitím kontrastu zářivého sametu a diskrétního pozadí Klimeš dosahuje v obrazech překvapivé intenzity. Zůstává si věrný, médium ohně se připomíná i na těchto obrazech, kde autorovy tradiční písmové raznice vytvářejí spletitý rytmický ornament. Žádný stavební prvek však nedominuje, v těchto formátem malých obrazech Klimeš nalezl mimořádně komplexní výtvarnou řeč. Přestože však se svými výtvarnými postupy zachází bravurně, zůstává stále otevřený živému nepokojnému hledání.  Materiál a základní nástroje, kterými jsou nůžky a lepidlo, dávají sametovým obrazům rys jistého primitivismu, objevují se zde ale klasická témata západní malby – zátiší, figura, zvíře, a pod povrchem barevných skládaček i jejich druhá rovina, velmi osobní výpověď. Obrat ke geometrickému primitivismu je krokem k novému experimentu, který dynamicky rozšiřuje možnosti další Klimešovy tvorby.

Marie Klimešová