Česká grafická moderna

FRANTIŠEK TICHÝ, TOYEN

FRANTIŠEK TICHÝ

1896 - 1961
Narodil se v Praze, zemřel 7. října 1961 tamtéž. Malíř, grafik a jevištní výtvarník.
V letech 1917 až 1923 studoval na pražské Akademii výtvarných umění. Již v roce 1920 provedl na základě žádosti režiséra Jana Bora výpravu pro Molierovu Školu žen ve Švandově divadle. V období 1924 až 1928 provedl pro toto divadlo dalších téměř 50 výprav. V dalších letech se živil jako knižní grafik, výtvarný redaktor v Melantrichu a navrhoval také reklamní tabule. V roce 1929 odcestoval do Francie s cílem pokračovat do Ameriky. V roce 1935 se však vrátil do Prahy a téměř výhradně se pak již věnoval malířství.
Je považován za přední osobnost české výtvarné avantgardy 40. let 20. století. Přesto, že jeho tematický i výrazový rejstřík je velice bohatý (zátiší, motivy městské krajiny, portréty (například démonický portrét Paganiniho), knižní ilustrace (třeba k Donu Quijotovi)), vrací se stále v nejrůznějších variantách k postavám ze světa cirkusových a varietních manéží. První litografie na toto téma – Mávající clown – se u něho objevuje již v roce 1926.
V letech 1945 až 1951 byl profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Mezi lety 1945 a 1949 pohostinsky spolupracoval na základě žádosti choreografa Saši Machova s Národním divadlem v Praze jako jevištní výtvarník. Pro své výpravy zpracovával rovněž kostýmní návrhy.

FRANTIŠEK TICHÝ
Básník

suchá jehla, 1942, opus 72b
17 x 18 cm

FRANTIŠEK TICHÝ
Francouzská poesie

suchá jehla, 1957, opus 294
13,5 x 9,5 cm

FRANTIŠEK TICHÝ
Věneček

suchá jehla, 1942, opus 59
23 x 31,5 cm

FRANTIŠEK TICHÝ
Něco jako naděje

suchá jehla, 1940, opus 52
8 x 6 cm

TOYEN

1902-1980
Narodila se v Praze, zemřela v roce 1980 v Paříži.
Odmítla své civilní jméno (Marie Čermínová) a přijala dodnes záhadný pseudonym, nesklonný a bezrodý, zrušila spoutávající rodinné vazby ve prospěch několika přátel "spřízněných volbou", protestovala proti měšťáckým konvencím příklonem k anarchistickému hnutí, popřela tradiční "ženskou roli" jak důsledně nezávislým způsobem života, tak i vysokými nároky na vlastní tvorbu, která díky mimořádným malířským kvalitám, odvážné představivosti a intenzitě výrazu zaujímá jedinečné místo v celku moderního umění.
Ačkoli životní osudy Toyen byly velmi pohnuté, její tvorba si při vší dynamičnosti stále zachovávala autentičnost a vnitřní konzistenci. Na začátku dvacátých let navázala celoživotní přátelství s malířem Jindřichem Štyrským (1899-1942), s nímž vytvořila pozoruhodné tvůrčí spojenectví dvou výjimečných individualit, které se vzájemně inspirovaly a doplňovaly. Na konci roku 1925 odjela společně se Štyrským na delší pobyt do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní umělecký směr - artificielismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci jako vůdčím proudům tehdejší pařížské avantgardy.
Po návratu do Prahy na konci dvacátých let se začala tvorba obou artificielistů postupně sbližovat se surrealismem. Důležité mezinárodní kontakty i domácí úspěchy však radikálně přerušila okupace Československa; podobně jako ostatní surrealisté, i Toyen tehdy tvořila v ilegalitě, bez možnosti vystavovat nebo publikovat své práce. Konec války přinesl jen dočasnou svobodu, neboť v Praze získávali stále větší vliv stalinisté. V předtuše komunistického převratu opustila Toyen již v roce 1947 Československo a odešla s básníkem Jindřichem Heislerem do Paříže, kde zůstala v exilu až dokonce života. Po Bretonově a Péretově boku se účastnila surrealistických aktivit.