Michal PlíhalRaku keramik

TROCHU O TĚLE A DUŠI KERAMIKY 

/Ak.soch. Miroslav Oliva nad tvorbou Michala Plíhala/

       Tělo – tvar. Dovolte dávnou osobní zkušenost. Za studentských let jsem byl na praxi v majolikové dílně mistra Karla Němce v Ratíškovicích u Hodonína. Točil jsem hladké a čisté tvary potřebné pro majolikovou dekoraci. Z produkce dílny mě zaujal jeden z předmětů, tzv. „kubaňa“. Z poměrně úzké základny se nádoba rozšiřuje, aby se posléze tvar vrátil do úzkého hrdla. Původní kubaňa byla neglazovaná, mírně průlinčitá. Odpařováním vody z povrchu se obsah chladil. Byla určena pracovníkům na poli, až posléze se stala jen dekorací.

     V podání mistra Němce byl tvar naprosto dokonalý. V proporci obrysu byl tzv. vypnutý. Tvar se při vnímání z jakéhokoliv úhlu „neztrácel“. Je to mistrovské vidění a cítění tvaru.

     Michalovy točené „kulaté“ vázy a dózy jsou tvořeny s tímto mistrovským, hrnčířským až sochařským cítěním. Nádoby si jaksi vydobývají svůj prostor. Vyšší kuželovité či válcovité tvary působí svým perfektním obrysem a dělají dojem jakoby stále rotovaly.

     Ploché vázy jsou potom odkazem na dávný pratvar figury. Kultivovaný obrys s úzkým hrdlem.

     Samostatnou kapitolou je potom způsob pojednání povrchu, chcete-li dekorace.  Pradávná  technika  raku je akčně velice náročná a je naprosto integrálně spojena s tvarem. Jedná se o u nás poměrně vzácný a  vrcholový jev  keramického  umění.  Hra s  přírodní  chemií  a ohněm věci finalizuje.  Ačkoli náhoda jistou roli hraje, Michal klade dekor naprosto cíleně.

     Dále potom autor pracuje s tzv. krakelováním. Vlivem rozdílného koeficientu teplotní roztažnosti mezi střepem a glazurou tato popraská, krakeluje. Do vzniklé sítě prasklin bývá vetřena barevně odlišná glazura či oxid kovu. Výrobek pak podstoupí další výpal. S tímto efektem Michal také velmi sofistikovaně pracuje.

     Věci můžeme číst jako obraz, navíc máme touhu ocenit je i hapticky.

     Autorovy práce působí jako šperk. Jsou prostě jaksi vznešeně krásné.

     Vychází mi tedy, že tělo se s duší nehádá, jsou v absolutní jednotě.

     Říká se, že hrnčířství je nejprostší umění. U Michalovy keramiky to „umění“ platí stoprocentně.

                                                                             Miroslav Oliva, březen 2022