Michal GabrielVelké téma - malé sochy III
Michal Gabriel, narozen 1960, je český sochař a vysokoškolský učitel, bývalý děkan Fakulty výtvarných umění VUT v Brně.
1978–82 Střední uměleckoprůmyslová škola Praha
1980–87 Akademie výtvarných umění, Praha – obor sochařství
1987 zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví
1995 získal cenu Jindřicha Chalupeckého
1998 nastupuje na místo vedoucí ateliéru sochařství na FaVU VUT v Brně
2001 habilitován docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
2007 byl zvolen děkanem FaVU VUT v Brně
V roce 2009 jmenován profesorem
Michal Gabriel vstoupil na scénu na počátku 80. let stal se jedním z nejvýraznějších tvůrců nového slohu – postmoderny. ...Gabriel není filosofem spekulujícím o lidském životě, je sochařem, ale jeho sochy nejsou samoúčelnými estetickými artefakty, ale jsou výrazem citlivé lidské zkušenosti a jejího zrání, a to dává celé jeho dosavadní tvorbě zjevnou a obdivuhodnou konzistenci.
(Ludvík Hlaváček)
Z autorova textu k současné tvorbě a komorním sochám:
V průběhu loňského roku jsem se rozhodl dát definitivní podobu některým svých skicám, z nichž se nakonec zrodila kolekce komorních děl představených na výstavě Velké téma malé sochy. Od té doby se mi podařilo zrekonstruovat a odlít do bronzu další modely v množství, které je pro mě překvapivé. U každé další sošky si vždy vzpomenu na většinu nápadů spojených s jejím vznikem.
Původní skici jsou pospojované z drátů, tištěných detailů nebo modelovaných částí z hlíny, epoxidové modelovací hmoty nebo i dětského moduritu, a především sochařských myšlenek, představ o rozměrech i sděleních. Sochy jsem si představoval v malém modelu jako velkou budoucí sochu a zkoušel jsem varianty, jak nejpřesněji vyjádřit ve tvarech svůj záměr.
…
Postup ale mohl být i obrácený: velké, již hotové sochy jsem skenoval 3D skenerem a pomocí 3D tisku je vracel zpět do malého rozměru, abych mohl sochy propojit do nových souvislostí, a tím nových příběhů.
…
Některé z postupů digitálního sochařství jsem přenesl i do práce s malými sochami. Především jsem začal hojně užívat řezání a snadného spojování rozřezaných částí do nových souvislostí. Přecházel jsem pomocí 3D tiskárny z virtuálního prostoru do reálného fyzického, abych zde propojil tištěné tvary s modelovanými v ruce. Vymodelované nebo reálné tvary přírodnin v jakémkoli rozměru jsem skenerem přenášel do virtuálního prostoru, abych je rozměrově upravil, přiblížil, propojil a v malém rozměru opět vrátil pomocí 3D tisku zpět do fyzického světa hmot.
…
Jako definitivní barvu bronzu jsem zvolil černou patinu. Nechtěl jsem odvádět pozornost ke kráse materiálu, naopak jsem tento materiál chtěl potlačit a nechat mu prostor jen v jeho dokonalém otisku, pevnosti a trvalosti. Všechny sochy jsou lité starou metodou lití na ztracený vosk, ale zároveň posunuté do současnosti tzv. skořepinovým litím. Tyto odlitky se vyznačují velmi čistým povrchem, který v hloubkách záhybů složitých drobných soch není snadné a někdy doslova nemožné vybrousit.
…
Nikdy jsem na začátku své sochařské kariéry nepředpokládal takový zvrat v „sochařských technologiích" a myslím, že to z historického hlediska není běžný zvrat. Začínal jsem tradičními sochařskými postupy, jaké se tehdy na AVU vyučovaly. Byly založené na modelování v hlíně. Pracovali jsme se stejnou hlínou, která určitě obsahovala i hlínu ze soch Myslbeka, Štursy a dalších velikánů českého sochařství. Hlína se opakovaně mlela a máčela a přidávala se k ní nová, dovážená z Mostecka.
S objevem digitálního sochařství a technologií s ním spojených, jsem se vrátil k realistickým formám a přes ně a přes jejich tvarovou náročnost objevoval možnosti, jak neokázale a čitelně nahlédnout do nového světa tvaru bez hmoty. Malé skici byly cestou, která mně to umožňovala s možností hmotného a hmatatelného výsledku.
Myšlenka ale nepředbíhala ruce. Nově vznikající sošky a skici ukazovaly, kam lze jít a jaká témata to může otevírat. V nekonečných tvarových možnostech jsem nutně omezil nekonečný prostor témat. Těch otevřených, jež čekají na své dopracování a finální sochu, je mnoho, a není jisté, že na všechny jednou dojde. Proto jsem úvahy o nich uložil do bronzu, materiálu určeného pro věčnost.
