O autoroviProfily (daktylogramy)
A ruka se dotýká papíru, jako když hraje smyčcem ... (video)
Maluju rukou, nepoužívám berličku štětce ... (video)
Daktylogramy Víta Ondráčka
Nad novými obrazy Víta Ondráčka jsem slyšel mudrovat nejednoho výtvarníka, tedy autorova kolegu. Jeden hlas pravil: jsou to fotografické experimenty, patrně práce s rozteklou emulzí na starých fotografických deskách. Druhý hlas mluvil o akvarelech a s uznáním kvitoval „práci štětci“, ba nejdrobnějšími štětečky. Třetí hlas sváděl vše do oblasti výtvarničení módně počítačového.
Žádný z těchto hlasů nemá pravdu, všechny se mýlí. Vít Ondráček používá štětce jen pro vstupní ukápnutí tuší a poté maluje výhradně vlastními prsty, často za opory dlaně či její hrany. Název daktylogramy si malíř zvolil zásluhou svého kunštátského bydliště. Je jím byt nad někdejší šatlavou. Ve vesnických šatlavách pobývali, jak asi víte, většinou menší delikventi, k jejichž rozlišení a usvědčení slouží, jak víme z detektivek, daktyloskopie, metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů. Daktylogramy je tedy název poněkud ironický, ne-li sebeironický.
Nebudu popisovat Ondráčkův tvůrčí postup. Bylo by to bez filmového záznamu asi dost složité a nepovažuji to venkoncem ani za důležité. Výtvarná technika je velmi důvěrná malířova doména, záleží však na výsledku, nikoli na detailech metody označené většinou jako kombinovaná technika. Nad daktylogramy Víta Ondráčka se mnohem spíše vnucuje úvaha o výpovědi těchto listů, o jejich vzniku a směřování, o jejich váze a naléhavosti, o jejich citovém náboji, koneckonců o snadnosti či nesnadnosti jejich diváckého dopadu. Rozčeří naše mysli? A čím a jak? A kam nás tyto práce, začasté až virtuózní, uvádějí? Do jakého světa?
Před třemi čtyřmi roky začaly vznikat prvé daktylogramy. Příroda džungle se osamostatnila v rostlinu, květ, ve flóru, která často ponouká k variacím, k opakování, k ornamentu. Na příklad i k reji těl, k jakémusi jejich nekonečnému tanci. Ale objevila se i fauna, obrazy oživly podmořskými vějířovitými koníčky i mušlemi, perlorodkami, ale i vějíři-ampliony, hvězdicemi a jejich rozvířením, branami, klenbami fantaskních staveb. Lidský element se projevil i v totemech anebo v kompozicích vzdáleně připomínajících scenérii dobrodružných románů, například tzv. verneovek. Mnohost této tvorby – Vít Ondráček je mimořádně pracovitý – se sečítá ve velmi jemné výzvě ke snění, ke snování staronových příběhů, ke spojování nespojitelného, objevování netušených souvislostí anebo k věčné a věčně okouzlující Hře.
Dakylogramy Víta Ondráčka prošly ovšem během tří čtyř let své existence proměnou – a to bývá v umění většinou dobrý příznak. Pomaloučku, neřvavě vstoupila a vstupuje do nich totiž barva a jedním z témat se staly dnes hlavy; hlavy z profilu. (Zítra se třeba vše opět promění!) Ty hlavy mají podivuhodné rozpětí. Obrněná hlava kondotiéra vedle harmonicky čisté dívčí hlavy antické, urputná hlava mužská vedle ženské něhy, vzpomínka na asyrskou hlavu vedle barokní rozbujelosti, hlava sošná vedle hlavy rozmáchle malířské, rozverná vedle melancholické, hlava plná vějířů či pupenů vedle čiré oproštěnosti, maskované hlavy vedle hlav s čepci různých dob, hlavy kryté maskou i hlavy mnohonásobného rozštěpení, hlavy bohů a bohyň vedle hlav lotrů, hlavy, které mají něco za lubem i hlavy tichého zamyšlení - podtrženo a sečteno: hlavy vševládnoucí fantazie a co víc: hlavy podněcující přemýšlivého diváka ke kolotání mezi staletími, ba tisíciletími, mezi Evropou a Ázií, Amerikami a Grónskem, Japonskem a Mysem dobré naděje.
Vážení přátelé, neváhejte a nezdráhejte se nad daktylogramy Víta Ondráčka pustit fantazii na plné obrátky. Odměnou vám bude dobrodružství.
Ludvík Kundera
Vít Ondráček
Narozen 5. 6. 1959 v Brně na Obilním trhu. Po dětství prožitém v Ponětovicích na území bitvy tří císařů vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor grafika, u bratří Chatrných (1974–1978). Poté vystřídal řadu zaměstnání. Od roku 1991 je na volné noze.
Pravidelně vystavuje od roku 1978, zprvu téměř výhradně mimo zavedená centra. Učednická léta charakterizuje jako vývoj plný proměn v malbě, grafice a kresbě a v experimentálním použití různých technik. Ve stejné době vznikají také rozměrné kreslené obrazy s kultem torz a redukovanou barevnou škálou.
Na počátku devadesátých let rozvinul malbu na skle, v níž propojil grafickou průpravu s rafinovanou malbou struktur a figurální znakovitostí na pomezí lettrismu. V té době tvořil na pódiu volné výtvarné fantazie na fyzické básnictví a hudbu, obrazy vyzdobil například kluby Alterna a Leitnerova v Brně, různé společenské místnosti a byty přátel. Navrhl šest vitráží pro kapli ve Velaticích a vitrážový triptych pro kapli v Ponětovicích u Brna.
Od přelomu let 1994–95 vytváří velký cyklus černobílých maleb nazvaný ČERNÁ DUHA. Výběr z těchto obrazů (26) zakoupila Česká pojišťovna Brno (1996). Pro koncertní sál v Nové Pace namaloval v tomto stylu čtyři monumentální obrazy na téma Novopacko. Od počátku roku 1997 pracuje paralelně na dalším cyklu kreseb prsty na papíře a nazývá jej DAKTYLOGRAMY.
Reprezentativní průřez obrazy Černé Duhy i Daktylogramů představil na dvou výstavách v Brně-Lužánkách (duben 1996, leden 1998), ve Strahovském klášteře (1998), na Veletrhu umění v Berlíně (1998), v Městském muzeu ve Svitavách na společné výstavě s básníkem Ludvíkem Kunderou (leden 2000). Daktylogramy vyzdobil i pražské pobočky Erste Bank.
Je autorem řady bibliofilií, na nichž spolupracuje s českými básníky. Věnuje se rovněž knižní ilustraci. Spolupracuje s časopisy Host a Weles a se stejnojmennými vydavatelstvími. V České republice uspořádal kolem 130 samostatných výstav. Účastnil se sympozií a společných výstav knižní grafiky. Žije a pracuje v Kunštátu.
