Miroslav OlivaBestiář a jiné motivy

Miroslav Oliva se narodil 28. listopadu 1954 v Praze. Nejdříve absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde ho především ovlivnil profesor Podmol svým důrazem na dokonalé řemeslné zpracování keramiky. Akademický titul získal na Vysoké škole umělecko průmyslové v ateliéru profesora Malejovského.

Po zhruba dvaceti letech volné tvorby ve svém ateliéru se vrací jako profesor na střední keramickou školu v Bechyni. Charakteristickým rukopisem Miroslava Olivy je absolutní úcta k řemeslu a k dokonalému zpracování objektů. Respektuje materiál a jeho přirozený výraz, klade důraz na strukturu a povrch, jemné detaily a barevné tóny. Výsledkem jeho práce je vždy dokonalá shoda obsahu a formy.

“Když započítám i učednická léta, tak s keramickými materiály pracuji 50 let. První zásadní autoritou byl pro mě Jaroslav Podmol. Akademický sochař, který tehdy na bechyňské Střední průmyslové škole keramické učil výtvarné základy a práci s keramikou. Byl laskavý a inspirativní. Stálo za to sledovat a napodobovat jeho pracovní postupy a finální výsledky. On to byl, kdo mi doporučil další studium. Ovšem ne v keramickém, ale sochařském ateliéru pražské VŠUP.

Roky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové byly těmi skutečně důležitými pro pozdější keramickou tvorbu. Modeloval jsem v ateliéru množství studií, portrétů a figur a učil se chápat pravidla proporcí spolu s vnímáním vztahů mezi formou a obsahem. Myslím si, že se pochopení a cit pro proporce odráží v každé práci, ať už se jedná od figurální práci nebo prostý džbánek či hrnek…

Po absolutoriu následovala léta na volné noze, doba hledání, experimentů a objevování. Ale už v půlce osmdesátek jsem přijal nabídku organizace ÚLUV (dnes bohužel zaniklé) a začal pro ni pracovat jako designer keramiky. Byla to velká výzva a dobrá škola. Navrhoval jsem rukodělné vzory pro majoliku, hrnčířinu i kameninu. Bylo skvělé, že mi tahle práce otevřela přístup do depozitářů muzeí k artefaktům předchozích generací keramiků. Designoval jsem ve velkém širokém záběru a než vznikla výkresová dokumentace, udělal jsem si pokaždé sám první vzorový kus. Návrhy podléhaly kritériím užitkovosti, vyrobitelnosti v dílenském provozu a schválení komise, jejíž součástí byli i etnografové. Za šest let to bylo asi osm set tvarů, většinou i s dekory. Když ÚLUV skončil, tak jsem se znovu osamostatnil a začal s vlastní tvorbou. To mi vydrželo až do roku 2003, kdy jsem dostal milou nabídku, které si dodnes vážím, vrátit se po letech do Bechyně a vyučovat na škole, kde jsem jako keramik začínal. A tady jsem rád zůstal dodnes.

V autorské tvorbě volím komorní formáty, které ctí nezaměnitelné “keramické” zpracování. Motivy hledám v současnosti a v poslední době také v historii. Pracuji s vysoko pálenou kameninou nebo příležitostně s porcelánem.

Za ta léta bych se asi nedopočítal všech solitérních nádob, souprav a plastik, které mi vznikly pod rukama. Věřím, že všechny kdesi lidem dobře slouží a dělají radost.”

Miroslav Oliva