Tomáš SmetanaObrazy 1979 - 2021
Tomáš Smetana se narodil 23. prosince 1960 v Praze. Studium na Akademii výtvarných umění v Praze ukončil v roce 1985 u prof. A. Paderlíka. V roce 1990 získal stipendijní pobyt v Paříži – La Fondation pour une Entraide Intellectuelle.
V každodenních, pravidelně se opakujících kresebných seancích vytváří do nejmenšího detailu provedené kresby mikrotužkou, vystavěné z tisíců tenkých čar - stylizované portréty přátel a rodiny, zátiší, pohledy do prostorů bytu, předměty, květiny, světlo a odlesky zrcadlících se ploch. Tiše, mimo pozornost médií i galerií realizuje nezaměnitelné kresebné dílo spojené s meditací a vyrovnáváním se s nástrahami reálného světa.
„Nekreslím proto, abych nakreslil obraz, kreslím, abych cítil, jak čas plyne. Hlavní je naplnit den nějakou činností… Je to určitý velmi pomalý způsob, jak se smířit s vlastními myšlenkami. Nejde mi ani tak o kresbu, je to spíše kontemplace, způsob, jak být přítomný. Jde o zážitek z toho, že trávím hodinu za hodinou na tomtéž místě. V kresbě se to odráží. Pomalost, proces zrání a proces myšlení jsou důležité," říká autor o svém počínání.
Smetanovo malířské dílo zůstávalo doposud téměř ukryto v soukromí autorova ateliéru. Chrudimská výstava představuje obrazy jeho průběžné tvorby od roku 1979 až doposud. Obrazy Tomáše Smetany mapuje soupis vydaný u příležitosti této výstavy.
studia:
1980-1985 Akademie výtvarných umění v Praze – ateliér prof. A. Paderlíka
1990 studijní pobyt Paříž
1994-2005 učil na ZUŠ v Praze na Žižkově
2008-2012 učil na Stavební fakultě VUT v Brně, Ústav kreslení a modelování
samostatné výstavy:
1989 OKO Gallery, Amsterdam
IBC Alan Nicholson Gallery, Paříž
1993 JNJ galerie, Praha-Malá Strana
1994 Galerie Pecka, Praha
1997 Galerie Behémót, Praha
Galerie Ambrosiana, Brno
2000 Klub v Jelení, Praha
2000 Galerie-Antikvariát Černý Pavouk, Ostrava
2001 Bank Austria Creditanstalt, pob. Valdek, Praha (s J. Mertou)
2002 foyer Akropolis, Praha
2003 Galerie Behémót, Praha
2006 Klub Středozem, Nové Město na Moravě
2007 Minigalerie U Zlaté štiky“, Kolín – 13 zátiší, HVB, nám Republiky, Praha (s Marianem Karlem)
2008 Bota po mamince, svatební skleničky, popelníček tatínka z doby, kdy kouřil, Galerie města Blansko
2009 Jako žlutá lilie, Galerie České pojišťovny Praha
2010 Bez názvu, výstavní síň Sokolská Ostrava
2011 Recycling Memories, Tegnerforbundet, Oslo
2012 Egoistické prostory, Horácké muzeum, Nové Město na Moravě
2013 Světlo z vedlejšího pokoje, Dvorak Sec Contemporary, Praha
2014 Přátelé, GASK-Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora (katalog)
Dárek, Galerie Tři, Nový Jimramov
2016 Splendid Isollation, Villa Pellé (s Jiřím Štouračem a Štěpánem Vrbickým)
2017 Galerie 4 MAT, Noční bdění, Tábor (s Ivanou Lomovou)
2018 Pohled mým levým okem skrz Hynkovo pravé oko z minulosti do přítomnosti a budoucnosti, Galerie Pecka, Praha
2019 Grafika a koláže, Galerie ART Chrudim
2021 Bez názvu, Galerie Prostor 228, Liberec
2022 Obrazy 1979 - 2021, Galerie ART Chrudim (katalog-soupis malířského díla)
skupinové výstavy:
1989 Mladí Bauchovi, Galerie Václava Špály, Praha
Konfrontace, Svárov
1993 Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
1999 Zlínský salon
2001 Kantoři, Galerie Atrium, Praha
2005 Městské muzeum a galerie Svitavy (s J. Štouračem a K. Hušákem)
2007 Záření z tmy (s J. Štouračem a J. Plieštikem), Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem
SVĚTLO + STÍN, Galerie moderního umění v Roudnici n. L.
2011 Theatre Mundi, Galerie kritiků, Praha
…a jiné věci, Galerie César, Olomouc
2012 Out of Reality, Roskilde, Dánsko
2014 Zlatý věk, Dům umění, Galerie Jaroslava Krále, Brno
2019 Lechtivá socha, Galerie Nová síň, Praha
2021 Přírůstky, Městská knihovna, Galerie hl. města Prahy
autorská kniha:
Zatoulaní psi, Nakladatelství Meander
S momentkami všeho druhu se potkáváme běžně. Stylizace je vlezlá jako selfies. Tomáš Smetana
přesto stále maluje zátiší a portréty. Komponuje předměty, stylizuje svoje přátele i rodinu. Zachází přitom do detailu. Ale je to jiné než bývá zvykem, sleduje jiný cíl, hledá to neběžné, ale příznačné i překvapivé. Nezajímá se o zprostředkování „autentických“ zážitků, kterými oblbují média všeho druhu.
Jde o to, jak se vlastně skládají v naší mysli obrazy tváří a tvary vzpomínek. Velkolepé stylizace
jsou efektní, tisíce momentek a vjemů ale nestačí. Tomáš Smetana nesází na jejich propojování
v abstrakce, nepropojuje je do jednoho celku, ale intuitivně sestavuje podle jakéhosi pochopení věcí zevnitř. Zkouší najít výraz, postoj, oděv, interiérové dekorace, které vystihují charakter postavy.
V kompozici zvýrazňuje to nejpříznačnější. Vystačí s monochromním obrazem. K portrétovaným
přidává atributy, které při nich nacházejí svůj význam podobně jako gesta odedávna doplňovaly
výrazy tváří. Tomáš Smetana se inspiruje v tradici sahající až ke středověkým a renesančním
mistrům.
Stvořitel nás také nějak stylizoval. Zároveň je každý z nás puzen k sebestylizaci proto, aby
obstál ve společnosti. Riskujeme přitom přepjatost a faleš. Tomáš Smetana zase svým přístupem
riskuje, že se portrétovaná osoba v jeho podání nepozná a nebude sobě líbit. Charakteristika
portrétem však neukazuje ošklivost nebo krásu ve smyslu povrchního zalíbení nebo odmítnutí.
Charakteristika není hodnocení, ale pochopení a přijetí bytosti, jejího výrazu, který se portrétem
zesiluje. Zesílením výrazu se malíř vyjadřuje a charakteristika postavy se ukazuje před divákem.
Portrétovaní jsou přátelé, takže charakteristika je srdeční záležitostí a úplně upřímná.
Jako autor zátiší nás Tomáš Smetana přivádí k předmětům, které normálně přehlížíme.
Hledá věci s příběhy a souvislostmi. Mimoděk je vytváříme všichni. Komponuje skleničku, fotografii, botu, hračku nebo třeba květinu a postihuje každý jejich detail. Soudržnost zobrazovaných předmětů na pečlivě vystavěném zátiší umocňují lesklé plochy zrcadel, skla nebo kovu. Odrážejí zas jiné fasety skutečnosti. Každá věc má svůj příběh, díky němuž vzniká jemného předivo rodinné historie a tradice. Buď je převezmeme do svého světa a zpřítomníme, nebo nemáme nic než vyprázdněné lehce nahraditelné vztahy jak k věcem, tak i k lidem. Smetanova zátiší jsou výrazem nostalgie a odkazují k otázkám. Jaké to bylo kdysi? Co zbyde po nás? Co bylo pro nás charakteristické?
Je fascinující kolik energie ukládá Tomáš Smetana do detailně propracovaných kreseb
mikrotužkou, někdy až v životní velikosti provedených portrétů, přestože je taková technika plná
pomíjivosti. Takhle ale asi neuvažuje, protože to, čím žije, přesahuje lidské lopocení. V hlubokém po generace předávaném poselství víry dostal lásku k pozemskému životu takovému, jaký je – pomíjivému. Kresbu nemusí dopředu a do detailu promýšlet, protože plochu zpracovává postupně. Dostává se přitom do tvůrčího vytržení, které přirovnává k modlitbě. Po léta proto upřednostňoval kresbu před malbou. Dlouhé hodiny strávené nad papírem jsou ovšem také náročné fyzicky, proto začal v posledních letech dělat ve svižnějším tempu koláže. Vrací se i k olejomalbě a soškám, jejichž prodejem se živil na studiích v Paříži (vystavil je 2018 v Galerii Pecka, 2019 v Galerii Nová síň). Sošky neboli figurky jsou opět stylizací, zachycením charakteristického rysu určitého postoje. Přemýšlí o tom, zda nechá několikacentimetrové figurky s použitím 3D tisku dorůst nadživotní velikosti. Takový krok je potřeba dobře zvážit. Jen u málokterého díla autor obhájí před zkoumavým zrakem monumentální rozměry tak, jako se to Tomáši Smetanovi podařilo u velkoformátových kreseb (nikoliv velikánů, ale) přátel.
Svoje malby až na výjimku (1993, Galerie JNJ v Praze) dosud veřejně nevystavil. Po dvaceti
letech se tak děje v Chrudimi, nedaleko míst odkud pocházejí jeho evangeličtí předkové.
V předkládané publikaci najdete všechny jeho malby, počínaje těmi z dob studií, jejichž vrcholem jsou Zelené interiéry, na kterých v 2. pol. 80. let zachytil svůj atelier na Malé Straně v místě s krásným názvem Pětikostelní náměstí. Ty nejnovější maloval v rodinné „vile Li Le Tá“ u Sečské přehrady (Červený autoportrét, 2021). V 90. letech interpretoval fresky Fra Angelica z kláštera Svatého Marka ve Florencii (výjevy ze scény Výsměch Kristu – 6 prstý žlutý Kristus a Sv. Dominik; Narození Krista) a část Triptychu z Cortony (Madonna s dítětem a světci - Máří Magdaléna). Na obraze Narození Krista Jezulátko v jesličkách neleží a přítomní se modlí k prázdnému místu. Jakkoliv by se to někomu mohlo zdát pro dnešní dobu příznačné, autorův záměr to tehdy nebyl. Onemocněl a pak už se k obrazu nevrátil.
Smetana se naopak vrací k vybraným kresbám, aby je parafrázoval v oleji. U některých se
viditelně projevuje jeho charakteristický suchý humor. Mrakodrap Empire State Building - hračku,
kterou dětem přivezl tchán z NY - posadil do nočníku (předcházelo 11. září), uříznutou hlavičku
panenky na radiátor, umělce Luboše Plného zase portrétoval s prezervativem na hlavě (Jednooký
Žižka, 2002) a okurkou zaraženou v puse.
S Tomášem Smetanou jsme připravili už čtyři výstavy (můžete je všechny navštívit na webu
artforgood.cz). Scházeli jsme se nad nimi v jeho ateliéru na sídlišti v Bohnicích. Za ta léta, co tam
Tomáš žije, si vytvořil síť prostorů, kde střídavě bydlí a tvoří – v bytě v horním patře, v bývalé
kočárkárně, v několika sklípcích (viz foto) rozesetých po chodbách různých podlaží i domů.
Na panelové výškové budovy není moc pěkný pohled, ale výhledy z nich jsou pěkné. Tomáš Smetana si při práci pochvaluje hlavně to světlo. V jedné básni píše jeho oblíbený autor Hermann Hesse: Skrz světlo k nám promlouvá slunce, a jinde dodává, že člověk musí hledat světlo i uvnitř sebe sama.
Tomáši Smetanovi se daří nacházet obojí a hezky se to projevuje i na jeho obrazech.
Pavlína Bartoňová
