Česká grafická moderna
VÁCLAV ŠPÁLA, JINDŘICH ŠTYRSKÝ
VÁCLAV ŠPÁLA
1885 - 1946
Narodil se ve Žlunicích u Nového Bydžova jako jedno z devíti dětí cihlářského mistra. Studoval školu uměleckého zámečnictví v Hradci Králové, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1903–1908 Akademii výtvarných umění (dostal pokyn odejít, neboť „pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím uměleckým cílům“).
Na začátku jeho tvorby se nechal ovlivňovat především zahraničními umělci. Pod dojmem Munchovy výstavy v roce 1905 vznikla Skica venkovského děvčete (1907), obraz Baruše je inspirován Cézannem, Kvetoucí jabloň pak van Goghem. Následující léta bychom mohli označit za hledání osobitého stylu tvorby, v kresbách tuší si osvojoval umění fauvismu.
V roce 1911 v obraze Idyla (Dvě dívky při koupeli) poprvé použil typickou kombinaci dvou barev: navzájem se vyvažující teplé červené a studené modré, která se v jeho tvorbě objevuje až do roku 1923 (později v návratech ke starším dílům). Motiv můžeme hledat v jeho vzpomínkách z dětství, kdy ženy na venkově nosily červené spodničky a modré blůzy. V témže roce se v Paříži setkal s kubismem a jeho další tvorba byla tímto střetem silně ovlivněna.
VÁCLAV ŠPÁLA
Leda
linoryt, 1917
11,5 x 10,5 cm
VÁCLAV ŠPÁLA
Motýl
zinkografie, 1918
12 x 9 cm
VÁCLAV ŠPÁLA
Prosba
zinkografie, 1918
10,5 x 7,5 cm
VÁCLAV ŠPÁLA
Děti v lese
linoryt, 1936
VÁCLAV ŠPÁLA
Podzim
linoryt, 1920
JINDŘICH ŠTYRSKÝ
1899 - 1942
Malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik.
Narodil se v Dolní Čermné u Kyšperka, kde také prožil své dětství, zemřel 21. března 1942 v Praze.
Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrelismus. Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou (1902–1980), která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlastní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus (přechod mezi poetismem a surrealismem/přemostění mezi realitou a abstrakcí). Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze.
Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně.
JINDŘICH ŠTYRSKÝ
Podzim na jaře
zinkografie, 1930
15 x 9 cm
JINDŘICH ŠTYRSKÝ
Maska
dřevoryt, 1936
18 x 11,5 cm
