ŽivotopisCollection 2014 & to nejlepší z minulých let
Světoznámý architekt a designér Bořek Šípek (1949) se od počátku své tvorby věnuje práci se sklem. První zkušenosti získal od svého poručníka, sklářského výtvarníka René Roubíčka. V roce 1968 odešel Šípek do Německa, kde vystudoval architekturu a filozofii. Po přesídlení do Nizozemí se začal zabývat návrhy nejrůznějších staveb a interiérů. První výrazné úspěchy zaznamenal Bořek Šípek počátkem osmdesátých let, kdy se o jeho práci začala zajímat nejprestižnější italská designérská firma Driade. Strmě stoupá zájem o jeho práci, přibývá návrhů na spolupráci s vyhlášenými firmami. Vznikly návrhy jídelního souboru pro Sèvres, podílel se na realizaci Muzea moderního umění v Den Bosch v Nizozemsku, navrhl operu v japonském Kyotu, v Tokiu pomohl realizovat obchodní dům Ginza. Jeho jméno je spojeno s podobou věhlasného pařížského Lagerfeldova butiku, pro kterého vytvořil tzv. Bibli butiků. Volnou ruku pro designérskou tvorbu mu dávají renomované světové firmy nejznámějších značek jako Leitner Interier Designer, Vitra, Editions Steltman nebo Franz Wittmann Möbelwerkstätten.
Je držitelem několika prestižních ocenění. V roce 1983 získal německou Cenu za architekturu, v roce 1991 titul Rytíř umění a literatury Francouzské republiky a v roce 1993 Cenu za užité umění a architekturu prince Bernharda. Po návratu Šípka do vlasti se stal – v duchu své původní sklářské profese – spoluzakladatelem dnes již slavné sklářské firmy Ajeto s dílnami v Novém Boru a Lindavě. Zároveň začal vykonávat funkci hlavního architekta Pražského hradu a stal se jediným výtvarníkem, který po Josipu Plečnikovi mohl zasáhnout do architektonické a výtvarné podoby hradních interiérů. Tehdy vznikaly pro reprezentativní prostory Hradu pod vedením architekta unikátní lustry a další svítidla, vázy, soubory nápojového skla, skleněné součásti nábytku a další interiérové vybavení. V neposlední řadě také několik oficiálních skleněných darů, které Václav Havel využíval na svých zahraničních návštěvách. V mnohých státnických i panovnických rodinách jsou skleněná díla Bořka Šípka součástí jejich interiérů. Jeho díla vlastní i mnoho zahraničních a domácích umělců – Mick Jagger, Bob Dylan, Karl Lagerfeld, Jean Paul Gautier, vedle Václava Havla Marta Kubišová, Jan Tříska, Michael Kocáb, Halina Pawlovská, Jan Saudek a celá řada dalších osobností.
Při své práci navazuje na silnou českou sklářskou tradici, ke které přistupuje s pokorou i sebevědomím sobě vlastním. Fascinovaný tradičními českými sklářskými technikami vnáší do českého skla světovost, která je přímým důsledkem jeho nomádského života. Nadšení pro české baroko se promítá v jeho oblibě nabubřených tvarů, které neobvykle kombinuje s přísně geometrickými liniemi a zdánlivě bezmyšlenkovitými barevnými doplňky. Vedle volné tvorby se věnuje i designování funkčních předmětů, ale podle jeho vlastních slov je funkčnost východiskem, nikoliv cílem tvorby. Mezi další zajímavé zakázky patřil bezesporu kompletně Šípkem navržený architektonický projekt výstavního pavilonu ŠKODA v německém Wolfsburgu pro Světovou výstavu EXPO 2000, pro který sklárna v Lindavě zhotovila velká svítidla, skleněné interiérové díly a další prostorové instalace. Zajímavý a současně prestižní byl projekt na vybavení VIP prostor ruzyňského letiště, nazvaný Crystal Lounge.
V letech 2000 a 2001 vznikly návrhy a realizace zhruba dvou stovek skleněných objektů, které byly určeny pro exkluzivní společenské prostory dvou nejmodernějších zámořských lodí Carnival Pride a Carnival Spirit. Pro zrekonstruovanou budovu opery v Bělehradu vytvořil centrální lustr – jeho parametry jsou obdivuhodné: délka 15 metrů, šířka přibližně 3,5 metru a sestaven je celkem ze 400-450 skleněných dílů. V roce 2004 oslovili Šípka pracovníci slavné německé značky porcelánu Rosenthal s nabídkou spolupráce. Následně vznikly tematicky obsáhlé a velmi úspěšné kolekce Rosengarden 2004, na které navazovaly další realizace. Limitovanou kolekci nástěnného porcelánového svítidla nazvaného Křehký představil Šípek také v Praze na Designbloku 2008. Již několik let spolupracuje s Českou televizí, pro niž navrhl cenu do soutěžního pořadu se zaměřením na historii O korunu krále Karla a Cenu Thálie, kterou uděluje herecká asociace ČR za mimořádné výkony dramatickým umělcům.
Velmi záslužná je také Šípkova pedagogická činnost - v devadesátých letech působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poté na Vysoké škole užitých umění ve Vídni. V posledních letech byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, kde založil zcela nový studijní obor „Environmental Design“. V roce 2008 se Bořek Šípek podílel na instalování první výstavy českých umělců v čínském Pekingu. V dalším čínském městě, v Šanghaji, se mu dostalo významné pocty – bylo mu umožněno postavit si vlastní galerii podle svého návrhu a vystavovat v ní svá nejlepší díla. Taková nabídka není v dnešním světě vůbec běžná a svědčí o Šípkově mimořádném postavení mezi současnými světovými designérskými veličinami. Šípkovo designérské dílo, obdivované pro extravagantní tvary a hravou barevnost, je však zastoupeno rovněž v předních světových muzeích – v Düsseldorfu, Londýně, Paříži, Amsterodamu, v New Yorku a samozřejmě i v Praze. Jedním z posledních významných projektů je návrh památníku otrokům odvlečeným z Afriky nazvaný Memorial de Gorée, který společně s Martinem Gudevem navrhli pro Senegal.
Začátkem roku 2012 si Bořek Šípek otevřel v Novém Boru vlastní sklárnu pod názvem Studio Anežka.
Článek v mfDnes
1. duben 2014
