ČESKÝ SYMBOLISMUS
7. července - 29. srpna 2009
Výstava představuje devět českých umělců, kteří v různých obdobích svého života tvořili pod vlivem symbolismu.
Symbolismus byl evropský umělecký směr 2. poloviny 19. století a začátku 20. století. Vznikl původně ve francouzské poezii, od začátku 80. let 19. století se šířil po celé Evropě a vedle literatury (těžištěm byla poezie) zasáhl výtvarné umění a divadlo. V umělecké tvorbě se symbolisté zaměřovali na oblast fantazie, snů a iracionality, na zachycení složitých duševních stavů a nálad pomocí uměleckých symbolů. Rozvinuli metaforickou stránku poezie věnovali pozornost zvukové kvalitě slova a verše a v důsledku toho dospěli na jedné straně ke sblížení poezie s hudbou na druhé straně k prozodickému uvolnění a k tvorbě volného verše.
V českém umění se symbolismus uplatňoval od poloviny 90. let 19. století do doby kolem roku 1915, ve výtvarné tvorbě se objevuje nejprve v mysticky orientované tvorbě Františka Bílka později i v dílech Stanislava Suchardy, Ladislava Šalouna a po přelomu století i Bohumila Kafky, v malířství je hlavním představitelem Jan Preisler, v grafice Vojtěch Preissig. Ve svých počátcích byli symbolismem ovlivněni i Maxmilián Švabinský a František Kupka. Koncem prvního desetiletí 20. století nastoupila druhá generace symbolistů, reprezentovaná zejména Janem Zrzavým, Josefem Váchalem a Františkem Koblihou. Symbolismus, v českém umění často splývající se secesí, představuje dobový protipól opožděného impresionismu a je jedním z významných pramenů českého moderního umění.