Tomáš SmetanaObrazy 1979 - 2021

Tomáš Smetana bývá prezentován především svou brilantní kresbou či papírovými kolážemi. Málo se však ví o jeho malířském díle. Současná výstava mapuje celou jeho malířskou tvorbu, vytvořenou především technikou oleje nebo akrylu. Většina z těchto obrazů nebyla nikdy vystavena ani publikována, a proto Vám rádi toto vyjímečné dílo představujeme i s katalogem, který je zároveň kompletním soupisem obrazů Tomáše Smetany.

Výstavu Tomáše Smetany a Petra Nikla uvedla originální a zajímavou řečí Pavla Bartoňová. Bylo nám líto se o ni nepodělit, a tak si ji můžete zde přečíst:

Jedním z obvyklých způsobů jak mluvit o výtvarném díle je podle schéma: Umělec tvoří dílo za dílem; díla pak sestavíme do řad a cyklů a následně podřídíme: evoluci, revoluci, involuci, devoluci, vlivoluci anebo komparaci. Tento přístup popsaný filosofem Zdeňkem Vašíčkem je zejména vhodný pro hodnocení umělců umrlých, popřípadě paralysovaných či dementních, tedy těch, kteří udělali za svými díly definitivní tečku. Na jejich díla se potom můžeme dívat skutečně klidně a s odstupem – konečně jsou ve škatuli a víme, jak to dopadlo. Vzhledem k tomu, že dnes máme co do činění s umělci v nejlepších letech;  a vzhledem k tomu, že Petr Nikl a Tomáš Smetana nevystavují spolu, ale zároveň, dovolím si tuto výstavu uvést párem poznámek založených na tom, co oba umělce spojuje.

Oba se obracejí k jemné tématice a nacházejí pro ni vhodné prostředky. Vnímají, že skutečnost je utkaná tenkým vláknem, na které sice můžeme nastoupit hrubě, ale pak se přetrhne. Mají smysl pro detail a nic z toho, co dělají na poli umění, pro ně není vedlejší, méně vážné nebo dokonce účelové.

Oba jsou ukotveni v tomto skutečném světě. Neutíkají se k abstrakci, neděsí dystopickými vizemi. Žijí přítomností a zároveň vědomě zpřítomňují i svůj původ a rodinné tradice.

Oba vyrůstali mezi vnímavými a citlivými lidmi. Petr Nikl je z umělecké rodiny, jeho maminka navrhovala hračky, které děti těší dodnes. Tomáš Smetana je z evangelické rodiny, jeho strýc byl dokonce synodním seniorem.

Oba jsou citliví k dětskému, nedětinskému pohledu na svět a zvídavému zkoumání. Díky jejich obrazům se jako dvojnožci můžeme vcítit do světa čtvernožců – třeba opic, psů nebo pacholat, v případě děl Petra Nikla i hmyzu všeho druhu. Oba se tak staví proti pohodlnosti a lhostejnosti stárnutí.

Nikla a Smetanu pojí vagabundní typ existence. Rozumějte, inspirace k nim přichází za pochodu. Pro Tomáše Smetanu je podobně jako pro potulného mnicha podstatná chůze. Když se jí nasytí putováním po krajině, jako protiváhu, vlastní kotvu, maluje interiéry a portréty svých blízkých. Petr Nikl podle všeho neúnavně putuje v duchu. Jeho kresby se vznášejí v prázdnotě, jeho performance jsou úlety, a jak konstatoval Tomáš Smetana „na co sáhne, to mu jde“.

Kdyby byl Petr Nikl zvířetem, chtěl by být motýlem – půl života lézt po břiše a půl života lítat. Tomáš Smetana zase orlem, protože má rád výšky, svobodu a sílu. Básník Jan Skácel napsal, že s holuby je kamarád přes křídla. Petr Nikl a Tomáš Smetana jsou kamarádi přes křídla a přes onu jemnost, přes gentlemanství.

Ve světě vítězí hrubost a snadný šprým. Není tak divu, že se lidstvo ocitlo nad propastí a mnozí tomu jen cynicky přihlížejí. Díky lidem jako je Petr Nikl a Tomáš Smetana se ale můžeme naladit na jemné předivo skutečnosti, uvědomit si její hloubku, krásu a zranitelnost a ledacos ještě změnit. A za to díky a Vám za pozornost.

Pavlína Bartoňová
Chrudim, 12. února 2022